LITERATURA.

Baje, bajki a básnickí. Serbske národne. 1. zešíwk. — Zezbjerawši priprawił Michal Nawuka w Radworju. — W Bu-dyšínje 1914, z nakładom Swob. Zjenočeňstwa k. wučerjow Serbskeje Lužicy. Stran 48. Płaćizna 30 pjenježkow. (Rajowa kníhownja, čo 3,, zároveň 5—7 číslo dětského časopisu „Raje" strana 65—112.)

Milá knížečka a zároveň cenná. Milá svým obsahem, cenná tím, že tu učiněn pokus o soustavné vydávaní lužickosrbských národních bájí, pověstí, bajek a pohádek. Aspoň tak hlásá podpis: 1. zešiwk. Přáli bychom si skutečně, aby byly vydány tyto pěkné útvary tradiční literatury v souborné knize, úplné, jaké dosud není. Je sice značné množství porůznu roztroušených tradičních lidových dokladů literárních v lužických časopisech, dokonce i rukopisných příspěvků, ale soustavného a většího díla dosud pohřešujeme. Lužičtí Srbové měli jistě také značné množství lidových vyprávěnek, bájí, pověstí, bajek a pohádek, ale nechali je bez povšimnutí a tím o mnohé a mnohé se připravili. Jedinou celistvou knížku „N a j r j e ň š e ludowe bajki" vydal H. Jordan r, 1876, ostatní sběratelé jako Dučman, Muka, Sołta, Pful a j. otiskovali své zápisy po časopisech,*) Po příkladu jich zapisovali i studenti rozličné lidové vyprávěnky a členové pražské „Serbowky" v lužickém semináři ná Malé Straně přepisovali je do spolkového rukopisného sborníku „Kwětki", Odtud některé vybral Jakub Šewčik a vydal je nákladem Serbowky v Budyšíně r. 1899 jako III. svazek jubilejních spisů „Serbowky" pod názvem „Bajki a basnički". Sbírka Šewčikova obsahuje na 108 stránkách celkem 25 bajek a pohádek podle zápisů, jak je byli do „Kwětků" učinili Jakub Wornar, Michał Hórnik, Jurij Wawrích, Handrij Dučman, Michał Lešawa, Míchal Róla, Michał a Mikławs Bjedrichové, Mikławs Domaška, Jan Just a Mikławs Andrícki.

Přítomný svazeček radworského učitele N a w k y je vlastně třetí soubornější sbírka lužickosrbských národních bájí, bäjek a pohádek v rouše lužickém. Obsahuje celkem 30 čísel (jedno na str. 15, dole nečíslováno), z nichž čtyři se shodují se sbírkou Šewčikovou (H ó 1 č i k m j e z liškami, P u c h e r k, s ł o m i č k a a w uhlí č-k o [u Nawky pod nazvem „Něčeje horjo, něčeji s m ě c h"], W j e 1 k a l i š к а [ +t o w a r š e j u Nawky] a Hólčik k a ž p a 1-č i k). Obsahově jsou celkem známé a nám blízké; nicméně aspoň v hlavních rysech možno uvésti jejich obsah, aby v případě potřeby mohlo jich býti užito.

1. Holčí k mjez liškami: Chudý muzikant sídlil se ženou u lesa. Měli syna Pintlaška, o nějž se pečlivě starali. Jednou odešli po prácí a nechali hošíka doma. Pintlašk si hrál, ale pak vyběhl do lesa, zašel к liščí jámě a lišky jej vtáhly dovnitř. Byla to stará liška se třemi mláďaty; hned se jali hošíka svlékatí. Ale v tom přiběhl polekaný otec, zahrál na housličky, jedna liška po druhé vyhlédla, co se děje a muzikant je všechny ubil, Pintlaška radostně z díry