FEUILLETON.

U Dunaja...

Znáte tu slováckou píseň? Snad ani nestojí za to, abych se o ní zvláště zmiňoval? Abych napsal o ní kapitolu, která má zajímati čtenáře? A konečně: abych na ni, jako na velmi pěknou píseň lidovou poukazoval, není to vůbec možno? Nemá-li ta která píseň — ať lidová čí umělá — předností písní nejlepších, je přirozeno, že zpravidla nevěnujeme jí větší pozornosti.

Než — kopaničárská píseň „U Dunaje" nezaslouží si, aby takto živořila v prachu všedností. Jakkoliv není právě z nejlepších, nej-krásnějších. Vážím si jí a nemohu ji proto nechati ladem ležetí v Bartošově sbírce*) na str. 172.:

Ze Starého Hrozenkova.

U Dunaja šaty prala,

plakala,

za šohajem své myšleni

skládala.

Aj došél k ní její milý:

Co robíš?

Saty peru u Dunaja,

šak vidíš!

Ja co bys ty šaty prala,

to je nic,

ale plačeš a naříkáš

kam dál víc.

Neplačem já, můj šohajku,

za ničím,

ale za tvým slubováním

velikým.

Ej šak's ty mně ve dně v noci

slubovál,

včiľs m'a smutnú zarmúcenú

zanechal.

Preneščasná tá hodina

na světě,

kdo si koho zamiluje

do srdce.

Co chci s tou písní? Není opravdu nic zvláštního na ní! Skoro mdlý, bezvýrazný nápěv v jednoduché Hes-dur tónině, jenž ani ne-přiléhá dosti к obsahu pěkného textu. A přece jej mám rád! Poněvadž je to kopaničárský nápěv — kopaničárská píseň.

Před lety poznal jsem tuto písničku u jejího pramene — na St. Hrozenkově. V dobách, kdy ještě nevěděl jsem takřka ničeho o poesii lidu v písních. Těšila se, pokud vím, neobyčejné oblibě. Bývala za teplých večerů často zpívána společností místních inteligentních dívek, kteréž sedávaly na lavičce pod lipami. Z těch dob pamatují si však pouze nápěv; slova jen z první sloky:.

*) Národní písně moravské, v nově nasbírané. 1889.