jsou slavení skoro vesměs dřevěná. Vyskytují se však též stavení která mají pouze kostru dřevěnou, jinak jsou z upěchované hlíny, (Tylo práce si Valaši sami dělají a také upravení obydlí uvnitř.) Okna jsou malá a v zimě v létě zabedněná skoro neprůhledným sklem. Ale to jen, dokud sklo vydrží. ,Jak se rozbije, nahradí se dřevěnými destičkami nebo mastným papírem. Také mnohdy to lépe ani spravili nejde. Nepřijde sem sklenář často za celý rok a Valach se nesnaží, aby si to sám napravil. »Aspoň se nám v okně nikdo neshlédne.« Zpředu bývají často vysoké zásoby dřiví nebo chlévy pro prasata, drůbež. Pokrytá jsou slavení šindelem. Doškem a slámou málo.

Je to přirozené. Sláma sotva stačí k výživě dobytka a šindele v dědině dosti. Tak vypadá chalupa zevně. Uvnitř viděti bídu, hrozně mnoho bídy, špíny a nepořádku. Podlaha ponejvíce z uhnětené hlíny, stěny černé, začazené, lu a tam lze rozeznali nějaký »svatý obraz«. S povalu (stropu) visí několik hampalkň se šatstvem a prádlem, kolem stěn dřevěné, primitivní lávky, někde stůl. Tu bydlí až 15 lidí. Valná část tu ani nespí, nýbrž ve stodole, chlévě, nebo půdě, a to i v zimě. Jizby jejich jsou též útočištěm jehňat, slepic, hus, telat a též nemocných. A těch je mnoho.

Nejobyčejnější nemocí je tu hlavnička (tyfus). Vyskytne se obyčejně v zimě nebo na začátku jara, a to, jak lékaři svědčí, z bídy a nezdravých bytů. Skoro polovice všech úmrtí nastává následkem této nemoci. Polom nejvíc umírá na nemoci plícní — souchotiny a zápal plic. Jest to podivné v kraji, kde je vzduch lázeňského města Rožnova pro souchotináře.

Již z toho vidno, jak tu hlavně působí nezdravost bytů.

Pokrmy a nápoje. Nejobyčejnějším pokrmem jsou zemáky s mlékem. To jedí ráno, o poledni a večer. Místo mléka nastupuje často sražené mléko, »kyška«, »podmáslí«, syrovátka, jinde zelí, voděnka, t. j. zatřepaná polévka, anebo polévka s cibulí a česnekem. Též zelnicová. Chléb je ubohý, černý, tvrdý. Uvidíš v něm zrna ovesná, ječmenná, kukuřicová. Pravý režný je jen u zámožnějších. Jinak, zvláště v dobách výdělku, mnoho se prodá chleba pekařského, nechutného a nevydalného. Ale pro Valachy je požitkem, miti takový chléb. Jím pohostí hosta. Maso jedí jen,