když se zabije prase. Tu se jí, pije, hraje v karty třeba tři dni. Kdo chce to míti ještě veselejší, pozve muzikanty a mládež. Není to nic zvláštního. Možnost zabiti prase k své potřebě je něco pro ně neobyčejného, i musí se tudíž náležitě oslavili. Chytřejší vezme do své režie prodej kořalky pro pozvané hosty, s čímž spojen výdělek dosti značný. Ostatně takové hody si udělají dosti často, ovšem že bez masa. Tak bývá ku př. při »kopanicách«, t. j při prokopávání půdy k účelům rolnictví. Hospodář, podnikatel dá každému dělníku 10 kr. na den a udělá na večer pro své děl-nictvo hostinu, zvanou ^sedmero*, l.j. *kašu na kasu a zas kašu«. Když to jde, tož se omastí. A pak je hej! Muzika, tanec karty, rvačky a pod. Při tom prodává hospodář kořalku a dostane lak zpět peníze, které vyplatil.

Ale žádnému nenapadne cítiti se zkráceným. Jsou rádi hospodáři, že jim poskytl příležitost žiti vesele.

K svatbám se zve kde kdo a muziky trvají 2 až 3 dni. Vylíčení průběhu svateb a různých jiných slavností lidových zasloužilo by zvláštní knihy.

Pro nás je důležité poznání, že Valach si rád zahýří, a že vyhledává k tomu příležitost, kde jen může. Vede ho sem touha po opíjení, snaha zapomenouti všechnu bídu a žal. Když je opilý, tož to z něho všechno vyrazí, moře citů, hory vášni. Výská, pláče, bije se a modlí, vše dělá téměř najednou. Tu je Vám ho hrozně líto a rádi byste mu pomohli.

Za těch okolností nelze se diviti nesmírnému množství požité kořalky. Vypije se jí tu ročně 900 hl. Připadá tudíž na každou chalupu 3 hl., na každého odrostlejšího občana skoro 1 hl. Denně propije se jí v obci 23/4 hl. Ve skutečnosti požiji naši občané ještě víc, zvlášť v době výdělku, poněvadž se napijí v městských krčmách. Jest to notorické, že žádný Valach nejede z města štřízliv. Za to piva se vypije jen 360 hl. a z toho asi připadá 60 hl. na. učitele, íaru, lesní úřad a četníky. Mnoho však prokouří, a sice právě tolik, kolik se vybere ročně z celé obce na přímých daních s přirážkami obecními, zemskými a silničními, to jest 3300 zl. Kouří hodně i osoby ženské a mládež od toho okamžiku, co vyjde ze školy. Co těžce vydělaných peněz obrací se v dým!

Šatstvo. Pravý Valach chodí v zimě v létě v houni. Košile plátěná, hrubá, též kalhoty. Do kostela se chodí v papučích. Je tu ještě dosti zbytků valašských krojů, červených kamizol a zelených plástů, ale cítiti jich mizení.

Mládež mužská obléká se v neděli v látky nové (obyčejně v černé sukno), ženské však udržují svůj kroj houževnatě dosud. Hlavně proto, že se ho užívá s oblibou u nižších tříd (služek, dělnic a pod.) i v městech. Při svatbách, křtu a ouvodě mívají bílé rubáše. U mládeže, jako všude, viděti snahu po přepychu.

Vzdělání duševní. Moderní škola, jak ji nyní vidíme, postavena před 20 lety. Dřív se vyučovalo od faráře v neděli, a. to ovšem jen ti, kteří chtěli. Odtud ta velká procenta analfabetů