robky a posílá je clo Vídně a jinam. Pro naše lidi jest to nejne-příznivější způsob. Vstupují tím v jakousi hospodářskou závislost k svému odběrateli, skladníku, kteráž je zvlášC patrná, když jim on dává zálohy a půjčky na budoucí výrobky, aC už v hotových penězícli, anebo poskytnutím úvěru za kořalku a pod.

Následkem úplné bezorganisace zdejších živnostníků stává se tento obchodník kapitalistickým suverénem, který stanoví počet, jakosl a cenu výrobků. Poměr tento je velice blízký poměru dělníka k továrnímu podnikateli.

Stálé stlačování cen dohání takového výrobce ku zmenšení nákladů výrobních. Hledí ušetřiti tam. kde se dá. Tak dochází ku krádežím suroviny. Když jeden krade, nebo dva, musejí pak krásti všichni ostatní, a odtud vysvětlitelný len obrovský počet trestních případů krádeží v obci, z nichž největší procento připadá na lesní pych a krádež. Tu obyčejně řekne obchodník: 'Michale, spustíš! Martin prodává tu samou prácu o polovičku lacinší.« Michal tomu rozumí, ale nechce se dáti zahanbili od Martina.

Prodá třeba laciněji, než tento, poněvadž .ví, jak lze lacino přijíti ku dřevu. A tak škodí jeden druhému a nejlepší užitek z nich má ovšem náš »obchodník dřevařskými věcmi«.

Doposud nikomu nenapadlo organisovati živnostníky tyto ve společenstvo, nebo družstvo, které by samo zprostředkovalo odbyt výrobků svých členů. A byla by to práce také velice těžká. Oni by tomu nevěřili, myslili by, že je to past na ně namířená.

Víc věří hospodskému, než všem ostatním občanům dohromady

1 s učiteli a kněžími. A tak z různých příčin už uvedených jsou lito výrobci v moci svého zprostředkovatele v poměru klientů, loutek, s nimiž si on pohrává dle své libosti.

Ovčí vlna zpracuje se doma v houně a tutéž dochází ku spotřebě. Jsou tu tkalci a 2 valchaři, kteří vyrábějí houni, a 2 pa-pučáři, kteří z ní dělají papuče, a 4 krejčí huňaři.

Ostatně na salaších dělají houni, a z ní obuv a šatstvo ponejvíce sami. Není k tomu také mnoho umění potřebí. V podstatě je tento druh průmyslu určen jen pro domácí spotřebu a valašské papučářslví nespočívá zde, nýbrž na Klobúcku (u Val. Klobúkl

Totéž by se mohlo říci i o plátenictví. Jsou 4 pláteníci a ti vesměs pracují pro zákazníky domácí. Odměna jejich práce není příliš skvělá. Dostávají za loket plátna 6 kr. a udělají za den 5-7 loktů (30—42 kr.).

Tyto dva druhy řemesel měly kdysi lepší časy. Tenkrát Valaši měli ještě své kroje a tyto všechny pocházely od suroviny až k úplnému zpracování z půdy domácí. Přílivem nových látek i na náš venkov a pak tovární výrobou klesají tato řemesla v postavení podřízené, subsidiární a čekají tak svého konce.

Ženské pracovní síly počínají zaměstnávali v poslední době

2 továrny na pletení punčoch v Rožnově a Viganticích (židovské). Dostanou každá stroj a nad tím pracují shrbené až do noci, aby si vydělaly 60 kr. denně. Pracují, jak se samo sebou rozumí, od