jsou tu dvě. Nemá tudíž velkého významu pro nás. Zajímavější jest již výroba různých drobnějších předmětu dřevěných, jako tácek, puten, trakařů, šindele, nožů, holí, videi, hrábí, dýmek atd.

Dlužno říci, že tu Valaši projevují značnou techniku a umělecký vkus. Některé jejich výrobky jsou podivuhodné. Divíte se. jak možno při tak nepatrných prostředcích nástrojových dosíci takové ušlechtilosti formy, slohu a harmonie ozdob.

To vše tak splývá dohromady, tak se doplňuje navzájem, že může býti pro někoho uměleckým požitkem. Charakteristické jsou výzdoby dýmek perletí, neb vyřezaným ornamentem, dovedné řezby na holích (obyčších), klidné a tiché omamcntiky na malých kolečkách pro děti atd. Mají ovšem na lo času dost, zvláště přes zimu.

V těch dobách, kdy vše vůkol je zaneseno sněhem tak, že spojení s ostatním světem je téměř nemožné, sedí oni nad svým dílem a nepatrnými prostředky, dlátem a nožem, vliskuji do něho svůj vkus a umělecké, zanícení. Bývají, bohužel, za svou práci odměňováni slabě. Obyčejně nožík, valašský »křivák«, na kterémž musí jeden pracovati často půl dne, prodávají na trzích ve Val. Meziříčí a jinde za 5—10 kr., počítaje v to cenu ocele na 2 kr. Za těch okolností nejvyšší půldenní výdělek je S kr. Tak dalece působí konkurence nožířské továrny ve Vsetíně. Přirozeně nemohl by z tohoto výdělku ani jeden člověk vyjiti, neřkuli celá, obyčejně četná rodina, kdyby nebylo opory v hospodářství polním třeba skoupé. Pracuje-li však na zakázku, bývá práce jeho velice solidní, pravý řemeslný výrobek a při tom obyčejně požaduje o mnoho víc, než na městském trhu. Odbyt děje se různými způsoby, našim lidem obyčejně jak morálně tak hmotně škodlivými. Zprostředkuje odbyt buď sám výrobce, anebo někdo jiný, ať už je to obchodník větší, neb menší. Obyčejně jdou do světa s průvodcem (bratr, syn) a odnášejí najednou výsledky 2—3měsíční práce. Tu chodí daleko široko, hodně v Prusku "(8 platí daň podomovní — i s nosičem platí pruský podomovník í5 marek daně ročně), a vracejí se po třech až čtyřech týdnech zpět. Z těchto výprav do světa přinesou si poměrně dosti, zvláště spořiví (20 až 5 i zl.). ovšem že největší procento této úspory určeno jako kapitál ku další výrobě, k nakoupení dřeva, železa atd. Děje-li se tento obchod samým výrobcem, tož mu jistě škodí víc, než prospívá; ztrácí on tím na čase, který by mohl věnovati další práci, skoro celý měsíc (někdy víc), a tak jeví se výsledek 20—50 zl. tří- až čtyřměsíční námahy přece jen nepatrným. Naprosto by klesl, kdyby tito podomníci měli z výdělku se ve světě živi ti. Je to něco podobného, jako u slováckých dráteníků — žijí z toho, co si příležitostně vyžebrají.

Jsem toho mínění, že tento způsob výživy vyplácí se špatně na povaze.

Druhý způsob odbytu děje se za zprostředkován í většího obchodníka. Ten skupuje od domácích řemeslníků vý-