mínění, si vydělají z dopravy dřeva, a to buď klád zbavených větví, nebo již otesaných, anebo dříví, topiva.

Platí se z 1 »kubíku* dřeva do Val. Meziříčí dopraveného 0 kr. a největší možný náklad je 70 kubíku (čili 2*23 m3, do jednoho krychlového metru připadá 3P3 kubíku). Stojí tudíž 1. dovoz okolo 4 zl. a to je ovšem celodenní výdělek, neboť jeden a týž povoz může za den dovážeti pouze jedenkrát (10 hodin cesty sem a tam). Při výplatě jsou naši lidé vydáni úplně důvěře v poctivost zaměstnavatele. Neumí z nich totiž ani jeden vypočítat krychlový obsah dřeva přesně a jejich odhady dějí se jen od oka.

Dřevo, které vezou, je sice označeno číslicemi, ale oni si jich nevšímají, poněvadž znamenají šířku, tlouštku a délku dřeva v míře novější a oni mají smlouvu na míru starou.

A tak bývají často ošizeni (sám jsem to několikrát zjistil), ovšem že jen neznatelně, asi o 1 kubík, ale zaměstnavatel vydělá takovou operací z 50 povozů denně až 5 zl. a více. Obyčejně jsou při takovém povoze zaměstnáni 2 lidé.

Připadá pak na ně čistého výdělku denně z celého obnosu jen asi polovička (2 zl.), odečteme-H totiž obnos denní výživy jednoho páru koní. opotřebování jich a povozu. Hlavně následkem špatných horských cest bývá kůň po měsíci za každodenní téměř 12hodinné námahy tak ztýrán a ubit, že cena klesne na 20 až 50 zl. Na to má také vliv okolnost, že když mine čas dovážky, všechny koně se hledí prodati jako nepotřebné. A tu se prodávají často za polovinu ceny kupní, jen aby se jich zbavili. Že pak špatnou cestou ani vůz se nespraví, nemusím podotýkat! A tak z celé té dovážky, na kterou naši Valaši tak dychtivě čekají a s radostí vítají první zářez pily do statné jedle, jako znamení lepších dnů, přece jen nejlépe vyjde podnikatel, ať už je to velkostatek sám, nebo obchodníci s dřevem; nebo oba umí nejlépe počítati pro sebe. Jisto, že to nesmírně rychlé zbohatnutí lidí, kteří si nyní říkají velkoobchodníci s dřevem*, jde v první řadě na účet lidí jimi zaměstnaných, našich Valášků, neboť velkostatek, od něhož kupují surovinu, a stavitelé, jimž ji zpracovanou dodávají, mají dosti rozhledu v záležitostech dřevařského trhu, než aby odtud vyšli se škodou.

Při této příležitosti musím se krátce zmíniti o obchodu s odpadky dřeva, třískami, odkorky. Po lesní kampani skupuje obyčejně některý obecní příslušník, který má k tomu dostatečný kapitál, veškeré odpadky a vstupuje takto na místo jakéhosi quasi obchodníka dřevem.

Když je obratný, podaří se mu něco vydělati, ale obyčejně kazí si to Valaši sami, poněvadž naděje na takový výdělek láká mnoho poptávek a tu vítěz bývá rád, když neprodělá.

V těchto případech umějí podnikatelé řevnivosti a roztříštěnosti domácích konkurentů znamenitě využitkovati!

Skoupené takto odpadky odváží buď sám kupec, anebo s pomocí svých příbuzných na trhy do Val. Meziříčí. Nestane se nikdy