spojení menších sil domácích ku kladení poněkud znatelného odporu přemoci velkokapitálové.

Toho nesnese valašská povaha, umíněná a tvrdá. »Lepši, dyž žádný nic nemáme, než aby měl enem on (konkurent) a potem se mi vysmíl. DyC bych haňbťi nemolť ani obstát'!* tak uvažuje každý.

Z této logiky ovšem přirozené důsledky plynou do kapes našich velkoobchodníků dřevem.

Vidíme tudíž, že tyto výdělky kromě zdánlivých jakýchsi předností chovají v sobě mnoho ostří, namířeného na naše malé lidi. Výška mzdy v některých případech tesařů, povozníků je sice na naše poměry dosti vysoká, ale jen relativnčajak bylo výše ukázáno, zdánlivě: připadá tato kampaň přece jen na králkou dobu roční, a nemá-li náš Valach později nějakého jiného zaměstnání, musí se spokoj i ti pouze s tímto výdělkem po celý rok; nad to pak připadá tato práce obyčejně na dobu jarní, ledy v čas. kdy Valach by měl vynaložili veškeré síly na obtížné obděláváni své půdy. Přirozeně žene ho touha po lepším výdělku do lesa. zatím eo slabé, nezkušené síly, třebas najaté a cizí. nechá působili na svém skutečném hospodářském těžišti, na políčku sice chudém, přece však jediném jistém zdroji výživy.

Ještě jiné nebezpečí chová v sobě toto kácení lesa, aspoň pro nejbližší doby. Následkem nesmírných potřeb správy velkostatkové, mezi nimiž největší položku tvořily úroky, stalo se v posledních 10 letech přílišné mýcení jeho lesů, takže po vyčerpání starších úspor sáhlo se i na lesy prostřední a nízké, a není pochyby, že tu nastati musí jisté ochabnutí, ba je nebezpečí, že kácení lesa na řadu let musí ustati. Toto nebezpečí hrozí ovšem našim lidem na prvním místě.

Jen za poslední 2 leta se vykácelo v obci na 50 ha. lesa. To znamená, že by velkostatek při tomto svém hospodářství byl hotov se svým lesem asi za 20 let.

(Dokončení.)