to .snad výpomoc při polní práci buď úplně bezplatná, nebo za nej) atrnou náhradu.

Veškeré daně činžovní odvádějí občané 40 zl. Při tom se stává, že si podruhové připachtují od hospodáře nějaký ten záhon na zemáky. Za to už musí hodně pomáhati. Za záhon se hospodáři nadělá, že ani neví kolik. Tento nájem děje se vždy na neurčitou dobu — na odvolání, nebo proti výpovědi. Tu se obyčejně řekne: »Až se mi bude chceC, půjdu pryč,* a druhý: »Až se mi bude chccE, tož ti řeknu, že tě nemožu měE.«

Pronájem celých chalup se nevyskytne (kromě od velkostatku), a to z důvodů, že jich není. Velkostatek má, jak řečeno, 11 a ze všech platí činžovní daně I zl. 65 kr., i z hospody.

A tak tu vedle několika lidí, kteří s největším úsilím se drží na velikých rozměrech tak, že nemusí nádeničit, vidíme velké procento obyvatelstva, které také nechtíc zemříti hlady, své síly a schopnosti nechá působit v oborech, nebo místech jiných. A tu je těžko říci: tolik a tolik nádenicí, tolik a tolik drvaří, tolik provozuje obchod, tolik zpracuje dřevo, vlnu, len a tolik krade. Tentýž člověk viděn jest z jara na poli, jak sází svůj chléb, za nedlouho drvaří a otesává dříví, pak si možná koupí koně a dělá s tím výdělky, pak opustí rychle vesnici a jde na žně na Hanou neb do Dolních Rakous, na podzim třeba těká po světě k vůli obchodu s dřevěnými výrobky a v zimě obyčejně se zaměstnává doma nebo v lese.

Je to tudíž život těkavý a pohyblivý, se skrovným výdělkem, život, jenž ztrácí mnoho času a tím také výdělku právě k vůli své tčkavosti. Ovšem jsou také lidé, kteří z velké části věnují se určitějšímu, trvalejšímu zaměstnání a odtud uhrazují největší část svých potřeb. Nutno mi přece také kategorisovati tato zaměstnání v jisté formy, označiti jejich výtěžky, hustotu a po případě též budoucnost.

Nej podstatnější částí průmyslové výroby vůbec a krajině nej-přiměřenější jest výroba, mající za předmět výtěžky lesa, dřevo. Na tuto výrobu připadá největší procento obyvatelstva, ať už záleží v dobývání suroviny nebo v dokonalejším zpracování, hodícím se ku spotřebě.

Není pochyby, že v prvních dobách při malém počtu obyvatelstva za nepatrných potřeb, jež dovedla ukojili hospodářství, tato odvětví průmyslové výroby obmezovala se pouze na zdělání, zpracování a vyhotovení oněch předmětů, které došly spotřeby v samé domácnosti. Ještě dosud jsou zbytky (jak jsem již výše podotkl v příčině výtěžků z půdy a chovu dobytka) takové výroby u hospodářství javořinového. I tu zpracováno dřevo k účelům domácnostním a hospodářským od některého člena rodiny (obyčejně mužského) doma a cizí působení na takovém výrobku je tu nanejvýše patrno v částech, které nejsou ze dřeva (ku př. při nástrojích konečně jich upravení kovářem).