mohla by vesnice naše žiti jako samostatný hospodářský organismus, přibírající jen nejnutnější od svého okolí.

Budu však moci ukázali, jak postupně vstupuje na jeviště národního hospodářství, průmyslu a tržby, jak forma uzavřeného, spíše pastýřského života ustupuje tvarům novým, a jak tyto zde víc škodí, než prospívají.

Kraj tento je stvořen k tomu. aby poskytoval řady námezdních dělníků (půda je nevyživí) i pro větší podniky. Těch tu není, nehle-díme-li aspoň na celkem nahodilé případy kácení panského lesa. a odtud nastává nabízení a užilí zdejších pracovních sil způsoby co nejrozmanitějšími a nejneprospěšnějšími.

Vysvětlitelná z toho i neurovnalost a nespořádanost jejich života. (Jen v posledních třech letech bylo v obci na 250 trestních případů valnou většinou pro krádež.)

Pojednám nejprve o pramenech, z nichž občané naši berou prostředky k ukájení svých potřeb, a na konec chci nastíniti způsob jejich života a povahu v mnohém ohledu zajímavou.

Začátek léta! Venku jest krásně, vyjdete si do hor. Jdete kopcem mírným vzhůru. Dole u samé paty jeho vlní se osení chudé, bělozelené a řídké, trochu výš je pořidlý březový lesík (březí), v němž ozývá se mile_zpěv ptactva, pasáka, a cinkot zvonců dobytčích. Na vrchu je pleš. Sirá, vyschlá pastviska, tof témě valašského kopce. Ten kopec by mohl být vzorem všem ostatním. Ovšem jsou výjimky. Někde jsou pole na samém temeni, jinde les zakrývá celý kopec, někdy je to samé pastvisko — ale přece ten vzor trvá. Chaloupka valašská by mohla býti všude. Je jí jedno, stojí-li dole či v lesíku, či dokonce až na samém temeni. Valaši míst nevybírají. Postaví tam, kde je poněkud rovné místo, aby nemusili moc podezdívati. Někdy nanejvýš se ohlížejí trochu na větry. Ovšem obyčejně uprostřed svých polí.

Jste na vrcholu nejvyššího kopce, »na grúni«. Odtud můžete viděti shora celou dědinu. (Něco ovšem zůstane skryto jako všude, kde jsou samé kopce.) Pohlížíte odsud jako s ptačí perspektivy. Vidíte kopce a údolí. Někde dosti dlouhé pohoří, holé nebo zarostlé lesem, jinde zas kopec jakoby odevšad odříznutý, jinde zas několik pohoří, sbíhajících se na jednom místě, jejichž hřbety tak klidně (valašsky) se výší. Valašské kopce nejsou příkré, jsou celkem klidné, ale s naši ptačí perspektivy vypadá to jinak. Viděti ostrá údolí, zaryje způsobené horskými bystřinami. Údolí ta nazývají se »ráztoky«. O údolí v přímém slova smyslu nelze ani mluvit. Někdy je to jen bystřina vrytá do těla kopce, jinde jen snad pás země několik kroků široký, málokdy se rozšiřující. Hlavní ráztoka, jíž protéká potok Bystřice a která krájí celou obec na dva skoro stejné díly, má jen dva trochu větší prostory, jimž se říká »rovilS«. Jinde stačí sotva pro cestu vozovou.