Valašská vesnice.

Díváme-li se od města Val. Meziříčí směrem k východu, uvidíme před sebou tichý, příjemný obraz. Obraz ve struktuře jednoduchý, jen v provedení trochu malebný, pestrý.

Obraz, řekl jsem, tichý: a vskutku není tu divokosti Kavkazu, není grandiosnosti Tater, není romantiky alpské, vidět nadmíru klidné údolí horní, či rožnovské Bečvy, svěží, trochu jásavé s tmavým pozadím. To je Radhošt. Od něho k západu po obou stranách jako rameny objato je údolí to dvěma mírnými pohořími, jež obě povlovně klesají do nížiny u Val. Meziříčí.

Obraz možno říci valašský. Tu netrneme a nežasneme nad krásou, tu je nám od ní teplo, milo . ..

Nuže. na levé straně toho údolí, tam za tou klidnou vlnou kopců je naše vesnice, typ valašské vesnice vůbec. Tu je jádro Valašska: krajina mezi Val. Meziříčím, Rožnovem, Vel. Karlovicemi a Vsetínem. Zde jsou všechny typické znaky valašské: kopec na na kopci, roztroušené paseky, širé salaše, dosti zemáku: v životě bída a kořalka.

Leč o tom později, nyní k popisu!

Předešlu několik nezbytných dat. Obec Vel. Bystřice náleží k okresnímu hejtmanství ve Val. Meziříčí, rozkládá se na 34 km2 (tolik, co Praha s předměstími), má 308 domovních čísel a 2045 obyvatelů. Je tu malý katolický kostelík, 2 školy o 5 třídách (s 500 žáky) a 4- hospody.

Tudíž vesnice dosti veliká, která kromě toho zvláště svou polohou jakoby stvořena byla vésti svůj uzavřený, ohraničený a samostatný život. Vesnice naše je sám kopec, ale vypadá přece jako mělčí kotlina uprostřed vyšších horských hřbetů, prorvaných pouze na jednom místě říčkou; avšak to místo pro její spojení •s ostatním světem nemá valné důležitosti, poněvadž odtud je právě největší vzdálenost k nějakému většímu hospodářskému celku. . Bylo nutno spojení sprostředkovati neschůdnými a sráznými horskými cestami. Nejblíže je odtud do Rožnova, asi 2 hod. cesty, ale Rožnov nemá toho významu co Val. Meziříčí, které je však vzdáleno 6 hodin po nejobtížnější cestě. Pro tuto nepřístupnost