roztrhaný koš na ruce a v něm fábory a pentličky na kozla a na hlavě z polních květin, nejvíce »mlíčavek«, věnec, který kozlovi darovala. Okolo pobíhal žid s velkými rezatými vousy, na rameně starý pytel nesa. Jiný chasník kozla vedl. Měl čepici do špičky, asi loket vysokou a bílou, červenými a všelijakými pásy promíchanou, kalhoty každou nohavici jinou a bílou sasku s červenými rukávy. Za nimi velký průvod chasy a dětí bujně skotačících s hlukem a smíchem se hnal. Kozla žid pytlem celou cestu k chůzi pobízel. Před hospodou přečten kozln ortel smrti a celý testament, pak ho zabili a snědli při besedě.

****

Shazování kozla na den sv. Jakuba s věže filiálního kostela sv. Víta v Pelhřimově, na pražském předměstí, popisuje J. Fried. Kozel, který měl se tohoto »oslavení« zúčastniti, musil býti bílý. Byl-li jiné barvy, obarvili jej na bílo. Kozel před svou popravou choval se několik dní u některého z řezníků, obyčejně u staršího, odkudž průvod bral se na den svatojakubský s kozlem slavnostně opentleným městem přes náměstí k místu popravnímu. Kozlovi, drženému od tovaryšů řeznických, byla proslovena od některého řezníka chvalořeč, ve které však byl odsouzen k smrti shození s věže.

Na to kozel lhostejně s hlavou vztýčenou byl svázán a dovlečen po schodech na hůry věže, vystrčen z okenice na prkno. Kozel obyčejně došel až ke konci prkna — pod ním, nic netušícím, prkno rozhoupáno, a kozel loučil se se světem. Dolů obyčejně dopadl s nohami přeraženými i rohy přetlučenými neb i jinak pochroumán o dláždění. Byl hned ovšem s ním učiněn krátký proces od řeznických tovaryšů. Ostrý nůž vysvobodil ho od trápení. Na to krev, jako léčivý prostředek uschována do nádoby proti píchání a pořezání se. Řezníci při tomto byli ve starobylých krojích s korouhví.

Slavnost ovšem byla provázena hudbou, a byla pak hostina v některém hostinci, kde jedlo se a hlavně pilo, až se hory zelenaly. Posledně shozen byl kozel s věže r. 1830. Podle vypravování souseda pamětníka v Pelhřimově byl kozel vytesán v kameni u vchodu do Ryná-recké Horní brány s roztáhnutými nohami, jak padá s věže. V Pelhřimově mívali vždy kozla bílého. Na Moravě na Vsetíně býval ku popravě vždy zvolen kozel zase celý černý.*)

****

Na Hlinecku**) na sv. Jakuba shazovali v Chlumu kozla pentličkami ozdobeného s mostu, pak jej zabili a pekli. Též v Hlinsku ještě v 1,-polovici XIX. věku cech řeznický shazoval kozla z radnice. V okolí' Trhově Kamenice stínávali také ještě před 40-45 lety kozla. Později