shazování kozla bývalo zakazováno. Kozel byl pouze předveden, přečtli mu ortel, pak jej zabili, pekli maso a tančili. Takové slavnosti se sú-častnili lidé z celé osady i z vůkolí. Hospodský koupil kozla, zjednal hudbu a rozhlásil po celém okolí, že budou stínat kozla.

V neděli po oběde muzikanti šli k sousedovi, od něhož byl kozel koupen, a vedli ověnčeného kozla, vyhrávajíce, k hospodě, u níž řečník vylezl na sud. Jiný strýc držel kozla vedle sudu. Banda zahrála; řečník, jenž v Trávným měl dlouhý černý kabát a na hlavě cylindr, šňupl si z piksly a počal mluviti: »Milí přátelé! Sešli ste se, abyste naposledy spatřili tohodle nezbedu« (ukazuje při tom na kozla), »nad kerým bude dnes ortel smrti vykonanej pro jeho nezbedný kousky, kerý pořád a pořád tropil. Tak jen poslyšte, co je to za darebu. Von vám běží na Nohavici (malá samota v horách) a tam se zamiluje do kozy tetky Průšovy a, ačkoliv za ten čin doma byl trestanej, nepřestal na Nohavici běhat. Nebylo na tom dost. Stavil se jednou na Vrátkově a tam v poli se pustil do zeli, a tu víte, jak vám to vokousal. Poněvadž podobnejch nezbednosti více natropil, musí za to dnes pykat. Než však se rozloučí s vámi, tu vám někerejm něco poroučí na památku, a to hajnýmu hlavu s rohama, paní mlynářový vocásek na maštění trpalek . . .« Kozel byl potom zabit, maso jeho pečeno. A tancovalo se až do rána.

V Holetíně urobili na střeše lešení a tam vyvedli kozla. Některý chasník, přistrojený za »kata«, četl mu ortel a kozlův testament, v němž byla kůže odporučena sousedům na kalhoty, maso hospodyním do kuchyně na pekáč, střeva hudebníkům na struny, rohy na špičky k dýmkám nebo dětem na troubení, nožičky mládencům, aby dobře v tanci poskakovali, drob a drška muzikantům, loj mládencům na boty.

V Mrakotíně u Skuče poroučívali prý kozlovu hlavu jednomu občanovi, kterého to tak ukrutně dopalovalo, že by byl zabil každého, kdo se mu o tom zmínil. Když vše bylo rozporučeno, chasník strčil kozla dolů, kdež již řezník byl připranen, aby kozla zabil. Při tom hrála muzika. Při zabíjení lidé chytali krev a dávali ji píti proti padoucí nemoci nebo píchání. Večer snědli pečeni kozlí při zábavě.

****

Shazování kozla na sv. Jakuba*) zachovalo se jako oblíbený obyčej na Přeloučsku v četných vesnicích, kde o posvícení se to děje, zvláště v Bezděkové u Ghollic, Veselí Odraném a ve Lhotě pod Přeloučí. Obětovaný koze) se pravidelně snědl, uvařil se z něho »kulajš«. Slavnost ta dnes je více rázu maškarního. Občan J. Kopecký v Bezděkově zastával ve všech těchto místech úřad popravčího a řečníka. Roku 1870 též byl posledně házen kozel v Pardubicích v hostinci v Plodru (dle vídeňského Prateru). Divno, že tehdy úřady mlčky to trpěly. (Josef Hanuš.)