XIX. století. Otiskly totiž roku 1857 noviny tento zajímavý dopis z Vlachova Březí*): »Dnešního dne (25. července 1857) dočkalo se městečko naše divadla velmi zajímavého, jakého za našich časů již nikde není k spatření, leda snad ještě v Kocourkové. Umínilo si totiž několik zdejších řezníků, že zasvětí den sv. Jakuba oním barbarským, před mnoha lety snad zde bývalým obyčejem, shozením totiž kozla se zdejší kostelní věže. Z počátku jsem se domníval, že snad jest to pouhý žert; nebo že by cos takového za našich časů se ještě státi mohlo, toho jsem se ani ve snu nenadal. Než ale, co se mi zdálo nemožným, stalo se. O půl 9. hod. z rána zavzněla hudba a řezníci vedli, aneb spíše mohu říci, vlekli ověnčeného kozla na věž. Ač se jim ubohé zvíře vzpouzelo a hrozným bečením takořka o milost prosilo, nic na plat — musilo, chtěj nechtěj na prkno, a pak při hudbě s věže 20 sáhů vysoké dolů svrženo jest. Diváků sice mnoho tam nebylo, neb se to musilo hnusiti každému rozumnému člověku; ale nadějná mládež dostavila se přece v hojném počtu, a každý mi musí přisvědčit, že takovýto veřejný čin velmi málo přispívá k ušlech-tění srdce mladistvého. Doufáme, že se takovéto hnusné divadlo na budoucí časy zapoví.«

S podivením, že ještě později r. 1859 vypisuje časopis**), jak bývá každoročně v Hostačově blíže Golčova Jeníkova kozel shazován se střechy hospody tamější od řeznických tovaryšů. Maso zabitého kozla hospodský upeče a účastníci je snědí. Krev bývá zachycována a užívá se jí při léčení. Obřad končí zábavou, tancem.

Zpráva poněkud pozdní zapsána je r. 1879***). Líčí, že prý na prvního máje shazují ověnčeného kozla se střechy vysokého domu vesničané v okolí Vysokého v severovýchodních Cechách. Před popravou čtou odsouzenci žertovný rozsudek (jako jsme poznali při stínání kohouta), že mnoho stromků okousal atd. Nezabil-li se, čeká řezník, aby jej usmrtil. U Rovenska prý shazovali kozla s Trosek. Později od ukrutného obyčeje upuštěno, poněvadž se kozel při pádu hrozně roztřískal, a kozel bývá shazován jen z okna v hostinci, kde pak po jeho usmrcení bývá vystrojena hostina, spojená s taneční zábavou. Jednotlivé porce prodávají se draze a co za ně strží, tím se zaplatí kozel a ostatek věnován společné zábavě na oslavu pořádaného obřadu.

***

Podrobnou zprávu se zajímavými podrobnostmi o shazování kozla zaznamenal Alois Jirásek.f) Na sv. Jakuba (25. července) bývalo ještě v první polovici XIX. století po městech i venkově velmi živo a hlučno. Jako Pražané hrnuli se toho dne ku věži kostela svato-jakubského nebo