hudbě a zpěvu každého roku až do naší doby s věže Minoritské, jakož s věže u nových mlýnů, takž s věže kostela sv. Lazara vedle Novoměstské radnice. Týž obyčej při shazování kozla vykonávali na sv. Jakuba nejen řezníci, ale i starší lidé na vsích a městech.*) Na dole pod Hradském a pod starým hradem Kokořínem na Boleslavku shazovali každoročně kozla s vysoké skály při hudbě a slávě, zabijí jej pak a v hostinci u Kačáka společně snědí. (I. 326.)

Krolmus zaznamenal ve svých cestovních dennících ještě tyto zprávy z lidové tradice v první polovici století XIX. o shazování kozla: Kozla z věže v Kostomlatech o sv. Jakubu shazují a kohouta stínají na posvícení.

Shazování kozla. Z knihy B. Paprockého, Obora, 1602.

Kozlovi čte kněz ortel, aby se na cestě na žádných mlskách nezastavil. — V Želanicích před lety shazovali ještě na sv. Jakuba kozla se střechy dolů. — Kozel ... se skal, věží, domů shazován, krví kropen, a protože sv. Jakub, biskup Jerusalemský, byl s věže svržen a utlučen, tudy podlo-ložen a na sv. Jakuba v Praze býval od řezníků svržen s věže, na Vyšehradě s náspu se skály. — Shazování kozla u Kolína v Hostačově vísce na den sv. Jakuba dne 25. července 1859. Kázání kněz nad ním držel, jeho účel, co zlého a dobrého natropil, skokem aby je smířil atd. Potom jej vyvedou na střechu nebo lešení, shodějí dolů a zabijou hoř krev chytají, ní čarujou nemoci padoucí, upekou ho a společně v hospodě snědí při hudbě a zpěvu.**)

Dosti dlouho brojily úřady proti krvavému divadlu tomuto. Prese všechny zákazy udržovalo se po českém venkově ještě ve druhé polovici