písařem, hlasatelem a katem. U »boudy« stanou v půlkruhu. Hlasatel nebo vyvolavač promluví: »Na svatýho Ducha sjeli se knížata, hrabata. Náš pan král chce vědět, kolik tu holek má, a jaký mají jména. A ty, pane písaři, podej mi sem to psaní, ve kterém jsou —ské panenky zaznamenány! Už jsem tebe dávno hledal, skrýše zelená, neb ta velkou radost znamená. Pochválen bud Pámbůh, že k nám přišel svatý Duch. Nebo v tomto čase všecko raduje se, každá hora i dolina, každý ptáče i květina chválí Hospodina. Jak pak, my mládenci, radost mít nemáme, kamkoliv se podíváme, všude hojnost panen máme.*

Pokárav tesaře, který v boudě nenechal dveří, sestupuje vyvolavač s koně, vleze do boudy a »vyvolává« nejprve děvčatům. Tuto některé ukázky: »U Matoušů čtyry kola se točí, že jejich dceruška krásou a spa-nilostí pozvedne mládencům oči. U Matoušů je jabloňka, že ta mladší dceruška, je jak pivoňka. Kopec hlíny, že děvečka je jak prut rozmariny. U Dolejšů je lesíček, že je dceruška jak měsíček; na střeše holoubátko, že je ta děvečka jak poupátko. Půjdeme dále přes cestičku, u Khodlů najdeme dcerušku, mandel došků, že je ta dceruška jak z damašku atd.« Že mluví pravdu, dovolává se svědectví: »Herum patálie, straka, píka, komedie, je pravda, pane rychtář, nebo ne?« A rychtář svědčí: »Je pravda, lhář svědčí; kdo nesvědčí, lhář je ještě větší, nadělej toho vícU

Když dostala všecka děvčata svá jména, dojde na hospodáře. O těch však zpívají, a hudebníci nápěv hrají pokaždé po zpěvu. Nápěv v Českém. -. Lidu II. 120:

Když také již o všech hospodářích zpívali, vyvolavač napomíná: ^Odstupte, lidičky, na stranu, náš pan kat musí sťíť žábě hlavu, a tu bude míli za odměnu.* (Žába bývá nyní cukrová.) Kat: »Žábo, cos to učinila, že jsi našemu králi všechny knoflíky ukousala? Za to máš pokutu, že ti tvou ošklivou hlavu utnu.« (Nebo: »Žábo ... že jsi se svýmu králi protivila? . . .«) A to se stane. Tím jest vyvolávání u konce, a nastane nyní honění krále. Král od boudy do hospody nesmí se dáti předjeti. Zábava končí tancem. Zábava tato bývá zapovídána, jednak že často v nešvary se obrátila, jednak že za honění krále stávalo se někdy neštěstí.

Slavení májů o letnicích v Chrástu, v Újezdě, v Bolevci a Račicích na Plzeňsku popisuje ze zkušenosti M. Kozák*): Jinoši, kteří slavnost po-