řádaji, zvolí si ze sebe krále, písaře, biřice a kata, jimž připadnou zvláštní úlohy. V předvečer máji konají se přípravy ku slavnosti, které trvají pozdě do noci. Za zvuků hudby staví totiž pořadatelé »máje«, t. j» bohatě opentlené smrky nebo borovice, jež zbaveny jsou větví a kory, a jen na vrcholu jsou jim větve ponechány; jednu nebo dvě takové máje postaví před hospodou, jednu nebo dvě- před obydlím královým, jednu na návsi a třeba i na jiných místech vesnice. Po té vyzdobí hospodu a obydlí >královo«, po případě také obydlí » písařovo, biřicovo a katovo*, věnci upletenými ze chvoje, a na všechna stavení, kde bydlí děvčata, umístí malé borovičky nebo smrčky opentlené.

Slavnost se počíná druhého dne brzy po polednách. Pořadatelé z hospody vyjdou s hudbou na obchůzku po vsi, jdou dům od domu, kde mají děvčata, dcerky domácí nebo děvečky, jimž v noci postavili májky. Při tom král nese »májku«, opentlenou a obrázky vyzdobenou borovičku nebo smrček, a jeden, za šenkýře přistrojený, dojíždí na koni pro pivo.

Když přijdou do světnice, dají domácím připít, postaví májku na stůl, a vyhledají děvčata, která se nyní »vyplácejí«, t. j. věnují pořadatelům příspěvek na slavnost. Příspěvek ten často nebývá nepatrný; každé děvče jednak se »chce dáti viděti, jednak chce dostati »pěkné jméno«, a proto sáhne hluboko do kapsy. Chudé děvče dává zpravidla nejméně 2—3 zlaté; bohatší ještě jednou tolik. Po té král s děvčetem zatančí a odvádí je s sebou do druhého statku. Při tom hudba hraje a všichni zpívaji: »Anničfea hodná je, dala nám na máje, dala nám tři zlatý, to je dítě zlatý.«

Hudba přivábí i ostatní obyvatele vesnice — mladé i staré — kteří se přidruží k průvodu, ale ti do statku nevcházejí, nýbrž jen před ním státi zůstávají. Když celou ves obešli, děvčata a ostatní obecenstvo rozestaví se kol boudy na návsi, pořadatelé zajdou do obydlí »králova«, a tu se radí, jaké »jméno« které dívce dáti mají. Po té král, písař, biřie a kat obléknou se do zvláštních šatů, všichni posedají na koně a provázeni hudbou zamíří také k boudě na návsi. Kol té so rozestaví. Hudba přestane a král spustí: »Málo, málo, maličko, ať se stane pomlčeníčko, aby náš pan biřic promluviti mohl slovíčko.«

Po té ujme se slova biřic: »Vítám vás panenky a páni, přicházím jak lehké jarní větrování, bez rekomanda a bez pozvání; nachodiv se dosti po cizinské vlasti, octl jsem se, panenky, mezi vámi, jenom jestli za mé namáhání získám od vás hodně pochválení.«

Když biřic skončí, všichni zazpívají: »Na svatého Ducha sjíždí se knížata, knížata hrabata. I my jezdit budem, krále honit budem, však my mu vydrbem.« Potom král praví: *>Já král poroučím svému biřici: ,Biřici, slez s koně dolů, prosekej ty si boudu'.« Biřic odvětí: »Já dolů nemusím, já si jen poručím, mám zde služebníka, ukrutného kata. Slez ty, kate, slez ty dolů, prosekej mně boudu.« Kat se vymlouvá: »Jak bych já boudu prosekal, když jsem žádného nádobí nedostal, mám zde takovou starou kudlu a s tou to zkoušet budu.« Potom kat sleze s koně, obejde boudu a praví: »Co to bylo za řemeslníka, že u dveří není žádná klika,