str. 51
děvčátka bud! vajíčkem nebo nějakým moučným pečivem, které právě má po ruce. (V. Štětina.)
V Hoř. Počaplech u Roudnice chodí děvčata »s lítem«, t. j. s malým smrčkem v ruce, na kterémž jsou všeliké ozdoby zavěšeny, jako: barevné flíčky, vajíčka, obrázky a pod. a chodíce od stavení ku stavení říkají toto: »Líto, líto do vsi, smrt letí ze vsi, vítám paní Markétu, fiala, růže kvésti nemůže, až nám Pán Bůh pomůže, svatý Petr hřímá, dal nám flašku vína, abychom se napili, Pána Boha chválili, hody jdou, hody jdou, až na jaře pokvetou.« (Jos. Vodochodský.)
V okolí Třebechovic před smrtelnou nedělí zaopatří si holky malý, zelený, košatý smrček, navěsí naň vejdumky, pestré papírové věnce nebo pentličky, a s takto okrášleným litem chodí na smrtelnou neděli po koledě, zpívajíce: 3>Smrt běží z města, nové líto do města, buďte všichni veselí, však vám Pán Bůh nadělí červené vejce* atd. Anebo: »Líto, líto, líto, kdes tak dlouho bylo. u studánky, u vody, mylo jsem si ruce i nohy.« (Fr. Hejzlar.)
Před smrtelnou nedělí chodí v Lovčicích dívky od domu k domu s pannou z tří vařeček a několika cárů zhotovenou, pentlemi, korálky pestře ověšenou, i zpívají: »Smrt plave po vodě, nový léto k nám jde, červenýma vejci, žlutýma mazanci, jaký je to mazanec bez koření, bez vajec! Fiala, růže kvésti nemůže, když jí Pán Bůh z nebe nepomůže! A ty svatá Markyto, dej nám pozor na žito, na to všechno obilí, co nám Pán Bůh nadělí. Svatý Petr vore na zelenej hoře, slepička mu popohání, všechny mračna rozehání, dále, dále, až k nebeskej skále! Mlynář mele mouku, v zeleným klobouku, bába mele krupici, v chocholaté čepici. Panímámo vzácná, dejte kousek másla, nemáte-li másličko, dejte jedno vajíčko, nemáte-li vajíčko, dejte trochu mouky tej smrti na vdolky.« (B.Havlíčkova.)
