to tyčinek, zastrčených do plátěných rukávků. Tělíčko loutky pak zahaleno jest peřinkou nebo oblečeno v šatečky dětské. Loutka ta prý představuje »smrt« a děvčátko tudíž »chodí se smrtí«. Někdy chodívají dvě děvčátka pohromadě a tu se rozdělí o úkoly: jedna nese »smrt«, druhá »filec« na dary. Postavivše se za dveře světnice v »domu«, zpívají obě následující slova stále v jedněch a těchže střídavých terciích: »Smrt plave po vodě, nový léto k nám jede s červenejma vejci, s žlutejma mazanci. Jakej je to mazanec, bez koření, bez vajec. Fiala, růže kvésti nemůže, až jí Pámbů

Obr. 6. Chození se smrlí v Jihočesku v polovici XIX. století. Kreslil J. Kostěnec.

z nebe pomůže. Svatej Petr hřímá, nese flaši vína, abysme se napili, Pána Boha chválili. Až to víno vypijem, tak tu flaši rozbijem. Velikonočko, Velikonočko, hdes (kdes) lak dlouho byla? U studánky, u studánky bílý nohy mejla (myla); studánka je v řece dejte vejce přece! Nedáte-li bílý, dejte červený, slepička vám snese jiný. Slepička běhá po dvoře, vajíčko se kotálí v komoře. Skoč, panynko, do vody, podej pánom jahody! Proč bych já tam skákala, sukničky si máčela? Kde bych si je sušila? Na vrbovým proutku, za kamny v koutku. Až se proutek votočí, soudek piva natočí, abychom so napili, Pána Boha chválili.« Hospodyně pak podaruje