V Jíkvi u Nymburka na smrtelnou neděli chodí chudé děti po vsi. Každé nese »borovičku«. Je to malá větvička z borovice a je na ní navěšeno barevných ostřižků a stužek. Kromě toho houpají se na ní »vej-dumky«, skořápky ze slepicích vajec. Na vršku borovičky připevněna iest panenka bíle oblečená a ušitá z hadříků. Dítě postaví se v síni a zpívá; »Smrť, smrť ze vsi, nedaleko do vsi. Dejte, selka, pár vajec, uděláme mazanec, jaký je to mazanec bez koření, bez vajec. Fiala, růže, kvísti nemůže, až nám Pán Bůh pomůže ze stoličky na lůze. Svatý Petr z Říma, nese flaši vína, abychom se napili, Pána Boha chválili.* Dostanou dárek a jdou dále po staveních. Že by u nás smrt topili (došek), ani od nejstarších lidí od nás jsem neslyšel. (Aug. Hajný.) Srv. vyobrazení Petra Maixnera str. 51. Vyobrazení novější ze Stochova na Strašecku laskavostí vdp. p. faráře K. Procházky uveřejnil Český Lid XIII., str. 453.

V některých osadách Poděbradská bylo do nedávná obyčejem na smrtelnou neděli topiti smrt. Úkol ten vykonávají obyčejně malá děvčata. V průvodu nesou smrt, totiž slaměný došek, bíle oblečený a ověšený »vejdumky«, totiž skořápkami z husích a slepicích vajec, z nichž obsah byl vyfouknut a která jsou na niti navlékána. Takovouto smrt nesouce, jdou za ves k rybníku a zpívají: »Smrt nesem ze vsi, do rybníka za vsí, buďte, báby, veselý, že jsme vám smrt odnesly.* Došedše k rybníku, hodí smrt do vody a rychle utíkají, aby někoho z nich nechytla. (Aug. Hajný.)

Z krajiny Mladoboleslavské líčí B. Hoblová, jak tam topili smrt zrobenou ze starého dřeva, došku, na tyč naraženého. Tyč napříč přivázaná představovala ruce, místo obličeje bylo vejce husí do došku zastrčené, na němž sazemi namalovány oči a ústa. S touto »smrtí«, přikrášlenou barevnými klůcky a vejdumky a postavenou na čtyři tyče pro čtyři nosiče, chodili po vsi stavení od stavení a říkali: »Smrt nesem ze vsi, nedaleko do vsi; buďte, selky, veselý, že sine vám smrt vodnesli. Co nám léto přineslo, to nám zima vodnesla. Píte, píte, páni, máte plný čbány; píte, píte, paničky, máte plný skleničky.* Obešedše celou ves (z ííepova až za Dolanský statek), ubírali se průvodem k vodě, >kde byla struha nebo voda proudící«. až za poslední stavení a smrl utopili. Kdyby ji byli hodili do vody před tím stavením, smrt by vešla do toho domu, t. j. někdo by tam do roka umřel. Za to pak v onom posledním stavení dostali svačinu: koláče, chléb, med a sušené ovoce. Když smrt utopili, všichni z průvodu rychle utíkali domů; kdo se opozdil, toho »smrt chytila*, dne a roku nedožil.

Jinde (v Rejšicích) upravují smrt ze silného dřeva, hlavu z hadrů sbalených omalují uhlem, na krk dají smrti řetěz vejdumků, ruce urobí z tyček, vše postaví na máry (dvě dlouhé tyče), a nesou k vodě, zpívajíce totéž, co dříve uvedeno (až na 5. a 6. verš). V některých obcích (Bezno) děti strojí »léto«, ověšujíce smrček vejdumky, barevnými papíry a obrázky svatých.*)