Za mrazů brávaly se do sednic slepice, nemívali jich mnoho, třeba jen 2—3. Když se pradleny při denní přástvě omeškaly, shazovaly, chtíce zameškaný úkol dohoniti, slepice s hradu, aby prý nebyl ještě večer.

Mezi mužskou a ženskou přástvou udržovalo se spojení. Ve dnech, kdy hoši do dívčí přástvy nepřicházeli, posílali si z přástvy (ze ženské do mužské a naopak) nadívat kužele. Za poslíčka vybírali nejmladšího, ten pak přišel s vyřízením: »Zkázali vás z naší přástvy do vaší pozdravovat, abyste byli tak dobrý a ten kužel roznadili.« A při tom odevzdal posel kužel a len někomu nejbližšímu. Někdy bylo posláno najednou kuželu několik. Hoši i dívky poznali již, čí kužele jsou; nebo měli aspoň silné důmnění a to zavdávalo opět příčinu ke škádlení. Nejednalo se také o pouhé navinutí. Kužel měl býti prostředníkem mezi milenci. Dívka zabalila svému milému nepozorovaně jablko nebo jinou pochoutku, jakou měla, do lnu a otočila kužel pěknou tkanicí nebo i pentličkou. Zamilovaný hoch, byl-li při penězích, měl pro svou vyvolenou přichystáno již nějaké cukroví, jež jí do lnu zabalil, pakli si kužel poslala. Také hezké háčky ke kolovratům posílali chasníci děvčatům.

Ale nenašel vždy sladkosti nebo pěkné dárky ten, jenž navinutý kužel přijímal a pln naděje na přeslici jej stavěl. Dopracovav se po pilném úsilí k jádru kužele, objevil v něm třeba kus kůže ze starého škrábu (sřevíce), syrový brambor, nahnilé jablko nebo jinou podobnou »vzácnost«, za kterouž dotčená strana ovšem při nejbližší příležitosti hleděla učiniti přiměřenou oplátku.

Aby se zahánělo spaní, v Herborticích dívky hrávaly na přástvě n a srnku, na jízdu k Božímu hrobu, na třepáni koudele, na žebračku, na škarbal aj.; hoši zase na hodiny, na sbírání peněz, n'a dýn ko, na buk aj.; společně hrálo se na lištičku a j. Vše to líčí Tykač s podrobnými návody. Na př. pozorujme:

Třepáni koudele provádělo se takto: Jedna sedla si na podlahu. Druhá přiklekši k ní, položila jí hlavu do klína. Potom opřevši se dlaněmi o zem, zdvihla nohy do výše, stojíc na hlavě. První držíc ji v podkolení pomáhala jí nadzdvihovati nohy, spolu pak jí přidržovala sukně. Když se druhá takto vztyčila, jala se třepati nohama.

Jedna (dívka) sedla a předla. Tu přišla jiná a řekla: »Panímámof dejte něco na svatbu!« Která seděla, pravila: »Dám vám kozu.« »To je málo.« »Tak vám daruju na tu veselost krávu.« »To je dost* Ta, která předla, namočila pak kus lnu do vody, tlačila na něj a říkala: »Čimčarara, čiměarara, čimčarara!« A to jako dojila tu krávu.

Jiné hry a zábavky přástevníkův a přástevnic v končině herbortické jsou tyto: 1.. Hádání s talíři. 2. Hledání po slepotě. 3. Hledání muže. 4. Co dáte do vody? 5. Kdo déle vydrží zpívati nebo vodu v ústech držeti. 6. Na bílého. 7. Výměna krále. 8. Na vlka. 9. Co chceš? 10. Na pašera. Všecko to zevrubně popisuje Tykač.

***