i A ještě několik slov o přáslce jihočeské. Přísti počínalo se odpoledne. Přádávalo se do desíti, ba ještě déle. A co všechno nesemlelo se za ten čas! Čas tak pěkně plynul, pravidlem divívaly se pradleny, že už jest deset hodin, tedy konec předení. Přadlo se celou zimu, a to celý týden vyjma neděli a pátek. Říkalo se, že do Martina má každé děvče míti upředený šnolec (= deset pásem, pásmo = 80 nití). Děvčeti, které do Martina nebylo se šnolcem hotovo, smávali se, že musí se slouhou spát. Dnes přástky přestaly. Továrny zahubily nám přástky. Dnes sedláci, pokud ještě sívají len, raději len prodávají a kupují od obchodníků plátna hotová. Přijde prý to laciněji. Škoda — přeškoda! Vzpomínám a vzpomínkám nemohu se tu ubrániti, jak naše babička, tatínkova maminka, a tetička ještě jako mladistvé děvče, u nás v Kostelci nad Vltavou s Mi-kátkou, se Sedláčetem, s děvečkami přádaly a přástky mívaly za hovora a písní. Všecko jako vodou uplynulo, jen vzpomínka zůstala, která také vlastně dala podnět k této knížce o starodávných přástkách . . .

Zatím co odrostlejší děvčata na přástce předou, hrají si podle jejich příkladu a zaučují se na přástky mladá děvčata. Sednou si, dvě a dvě, naproti sobě, dělajíce, jako by předly vřetenem. Napodobují: berouce levou rukou s kužele vlákno, pravou rukou točí vřetenem a zdánlivě táhnou nit a potom ji na vřeteno navíjejí. Avšak nepředou spolu zároveň, nýbrž střídavě. Když jedna táhne nit, druhá navíjí. A navíjejíce, říká jedna po druhé takto: 1. Za tím Vítochovým humnem. 2. Běhal tam zajíček s bubnem. 1. Proč jsi ho nechytila? 2. Že jsem mu nestačila. 1. Já bych ti pomohla. 2. Za tím kovářovým humnem. 1. Lítala tam straka s bubnem. 2. Proč jsi ji nechytila atd. Tím způsobem hovoříce, hrají pořád, avšak jmenují při tom vždy jiného a jiného hospodáře humno, a také vždy jiné a jiné zvíře s bubnem, na př. plaval tam kapr s bubnem, skákala žába s bubnem atd. Která již žádného hospodáře aneb žádného zvířete neví jmenovati, prohrála.

***

Přístky na Moravě... 0 jeseni scházívaly se dívky v prostranném obydlí na přístky. 0 přístkách těchto chasníci přicházejí, což děvám nenelibo, ano je zvláštním někde spůsobem přilákati moci se domnívají. Smeti smetajíce z koutův do prostřed sednici říkají: Smetáme smetí, mládence, vdovce, nechť přijde, kdo chce, s hory doly od stodoly. Načež smetí to na rozcestí odnášejí v přednici. Při tom chasníci přibu-douce dávají pozor, až by upadlo vřeteno na zem děvčeti, které který si zamiloval. I hned když se toho mu dostane, uchytá vřeteno. Ona pak ho musí o ně prositi, jej hladiti a říkati jemu (v Osvětimaneeh):