kolení a semtam jí třepal, při čemž ji štípl. Šlo-li na dívky spaní přílišné, to byla opět hochům voda na mlýn; vytráceli se ven, přinášeli sníh a dávali ho dívkám za krk a za ňadra. Byla-li dřímota všeobecná, zdvihla se celá společnost, vyhrnula se ven a tam se povozila s kopečka na sáňkách nebo na stoličkách — co kdo popadl. Pak se zase vrátili do světnice a hleděli vynahraditi, co se zameškalo.

Prováděly se také hry. Jestliže totiž napředly úkol, jaký měly doma odvésti, a přísti se jim déle nechtělo, daly se pradleny s hochy ve hry. Hrály některý večer i bez hochů. K tomu se hodila na př. hra nazvaná kužílek, jinde (na př. v České Třebové) kopýtko, dle toho, tiží-valo-li se při ní kuželu nebo ševcovského kopyta. Srv. slezský krpec, str. 47.

Dívky nasedaly do kolečka na zem ztěsna k sobě, nohy držíce v kolenou vzhůru ohnuté. Kužel podávala družka družce v podkolení a tak obíhal kolem. V prostřed kole stála hádačka čili chytačka. U které kužel našla, ta musela jíti za ni chytat, chytačka pak si sedla na její místo.

Když byli hoši v přástvě, hrálo se na rychtáře. Jedna dívka si sedla na lavici, druhá položila jí hlavu do klína, pak přistoupil hoch a něčím (třeba holínkou od zuté boty) ji vzadu uhodil a odskočil. Uhozená pak hádala, kdo jí to učinil. Uhodla-li, sedl si hoch na lavici, poznaný hádač si musil ohnouti hlavu do jeho klína a vyplácela zase některá dívka (třeba pantoflem nebo »křampem«).

Jiná hra byla na mlynáře. Postavila se lavice bez opěradla do prostřed sednice. Na lavicí položil se některý hoch, jejž přikryli bílou plachtou, hoch pod plachtou pak se musel pohybovati. Dva postavili se u noh lavice a hůlkami do nich klapali, aby to vypadalo jako ve mlýně. Čtvrtý dělal stárka. Vzav do ruky hrst loučí, přeskakoval lavici, napodobuje tak běhání po schodech, a přeskakuje po každé uhodil ležícího loučemi do zad.

Když se přástevnice i hoši měli již rozcházeti a kolovraty i lavice přišly z cesty, mrkli někdy dva na sebe a dali si znamení, že některou vezmou na hoblík, nebo jí to přímo řekli. »To bys moh', já bych ti dala!« odvětila dívka tomu, jenž jí vyhrožoval. A než se nadálá, vzal ji jeden za nohy, druhý u hlavy, a již byla na lavici, kde jí šoupali sem tam přes všecky protesty a vyhrůžky její. Pokaždé se jim to však nepodařilo; když se zdálo, že ji mají již na lavici, převrhla jim lavici nebo kopla některého, že odletěl. Jindy užil hoch uskoku. Sedl si vedle dívky ničeho netušící na lavici, naklonil se k ní, jako by jí chtěl něco pošed-tati, vzal ji spolu kolem těla a již ji k sobě táhl. Druhý zdvihl jí rychle nohy na lavici a pak nastal ryk a řev. Když hlavici dost vyhoblovali«, řekli, že nyní musí »hoblík vytřásti.« I nadzvedli dívku a třepali jí. To způsobilo arci nový křik. Než někdy splatily dívky hochovi rovnou měrou. Popadly ho též na hoblík a vycloumavše ho kloudně, naposledy jej také řádně vytřásly.

Na začátku jara přestala přástva. Zpravidla uzavírala se roz chodníkem. Děvčata složila se na buchty nebo koblihy, hospodyně jim je udělala, ony pak pozvaly hochy, bez nichž by nebývalo pravé veselosti.