kého muže; vinula-li niti na vřeténko buclatě, věřila, že bude její manžel buclatých tváří; vinula-li na dlouho, doufala, že si ji vezme muž dlouhých tváří atd. Po celý měsíc hleděly pradleny v Hradecku každý den »umotati« několik pásem pro sebe, pak prodaly pradlena, koupily za ně mouky a »koření«, aby strojily »přástvu«. Před ^dlouhou nocí* (před sv. Lucií) napekly housek a strojily v hospodě společnou večeři; mužští platili »pití«. Pak se tančilo a zpívalo obyčejně do Božího dne. To již vylíčila nahoře B. Němcová.

Na konec přástvy se prováděly zvláštní slavnosti: Přeslička slavena byla v Hradecku do nedávná. Hospodyně se dohodly, že vystrojí »přesličku«; vybraly nejváženější selku za vůdkyni a ta si přibrala dvě hospodyně. Šly pozvat všechny selky a chalupnice ve vsi, při čemž vybíraly 2—5 zl. Potom přidaly účastnice pšenice (od čtvrtce až do korce), kterou daly semlíti nebo ji prodaly a nakoupily mouky a koření na věnce a koláče, jež pekly před zábavou. »Přeslička« se odbývala některou neděli masopustní, obyčejně před »ostatky«. V den slavnosti odpoledne naložila se »přeslička«, ověnčená fábory na žebřinový vůz, kolem ní zasedly hospodyně a jely po celé vsi, při čemž je rozmanité maškary provázely. Když přejely celou ves, odebraly se do hospody, složily »přeslici« a postavily ji na konšelský stůl. Mezi tím sešli se do hospody hospodáři, aby »licitovali přesličku«, někdy podáno až 30 zl., jež hospodyně vzaly a zaplatily hudbu. Pak nastala večeře, při níž se prodávaly věnce a koláče; také pivo a rosolku platily pořadatelky ze sebraných příspěvků. Po večeři nastal tanec, který trval až do rána. (Rozběřice.)

Místy strojen >kužel«. Rozmanité maškary provázely za zvuku hudby vůz, na němž seděly kolem kužele lenem »naďatého« a všelijak ozdobeného. Tancem v hospodě končila zábava. V Hradecku se strojil » kužel« chudé nevěstě, aby měla len do hospodářství. Po svatbě ve středu (v úterý při svatbě se hospodyně dohodly) zapraženo do žebřinového vozu, na který se posadilo několik hospodyň, a jelo po celé vsi. Maškary předcházely nebo předjížděly povoz, aby oznámily hospodyni, že má míti připravený len. Přidány buď klouby neb »obláče«; místy také »netřeny« len na vůz nakládán; že se při tom připíjelo a žertovalo, rozumí se samo sebou. Sebraný len dovezen nevěstě, u které byla potom společná večeře. (Rozběřice.)

Ptejte se dnes mezi lidem a hledejte ve slovnících název »roz-chodnice* a »p řá ďát k a* . . . I to jsou zvyklosti z přástek lidu našeho, dnes již vyhynulé, neznámé ani podle jména. Co to bylo ? Zachoval o tom paměť J. Stěhule:

Za mého dětství scházely se v naší chalupě za večerů adventních pradleny, dívky dospívající a dospělé. Doma bylo každé pradleně uloženo, kolik cívek pěkné příze má za večer upřísti a doma odvésti. 0 některé přástvě bylo u nás přes 10 pradlen. Přádky (kolovrat byl jiný nástroj) vrčely, že nebylo slyšeti slova; proto přádalo se mlčky. Ale do přestávek některá předčítala z knížky (pohádky a pověsti od Němcové, Genovefa a j.); vyprávěly se smyšlené i skutečné příběhy, žertovné i vážné, zpí-