. valy se písně lidové i kostelní. V noci po 9. hodině přicházeli za přad-lenama též mládenci a po přástvě odnášeli jim přádky domů.

Večer před Štědrým dnem (t. j. 23. prosince) byla poslední valná přástva, přástevnice poděkovavše za pohostinný pobyt hospodyni a hospodáři, rozloučily se vzájemně a rozešly. Tento den i se svým večerem byl jmenován rozchodnice. Přástevnice, které byly na provdání o nejbližším masopustě, po vánocích nepřicházely na další přástvy; i ty, které ještě neměly naděje, že budou toho času shozeny s kazatelny, zůstávaly doma při té neb oné práci. Po svátcích na Mláďátka ještě se nepředlo; ale říkaly matky: Dnes ještě je Mláďátek, ale zejtra, děti, je Přaďátek, totiž zejtra bude se příst.

Pozvat někoho »na přástvu« znamenalo, aby přišel příst na večer po večeři, tak asi od 7—10 hodin. ^Přijďte k nám s kuželem«, tomu se rozumělo, že má přijíti s prádlem za dne (na odpoledne, od oběda do večera), do domu zvoucí hospodyně. (Olešnice u Vysokého nad Jizerou v době asi do roku 1856.)

***

Z přástek lidu českého zvláště jsou zajímavé přástky na Chodsku. Již postup práce se lnem upoutá pozornost.

E. Strouhal v Kýčově zachytil strojem fotografickým výjev ze života chodského lidu, jak ženy právě se chystají na přástky, připravují si, klapají len. Obrázek pěkně poučuje, jak práce postupuje (obr. 11.).

Zvykoslovné oddělení Národopisné výstavy r. 1895 znázornilo také chodské přástky. Na levo v rohu, kdež v pozadí uspořádána malá galerie lidových obrazů, usadil se sbor chodských přástevnic. Pilně předou některé, jiné podřimují. K nim zavítali tři statní Chodové. Kolem skupiny rozloženy jsou přeslice, počitadla, motáky a jiné přístroje ke zpracování lna. Bývalo by záhodno, ukázati při této skupině chodských přástek, jak posud starodávný způsob přísti vřeteny s přeslenem nevymizel z Domažlická. Mohla tedy rozvážná stařenka, sedící po pravé straně, býti znázorněna jako věrná přítelkyně starobylých, ctihodných zvyklostí, která si zvolila prostě starodávné vřeteno (viz předoucí děvče v domažlickém oddělení Musea království Českého) s přeslenem, místo umělejšího nářadí, jakým předou mladá děvčata v jejím sousedství. Viz vyobrazení ě. 12. Pěknou sbírku nářadí ke zpracování lna a loučníků, kolovratů, přeslic z přástek v Pošumaví sestavil v národopisném oddělení musea v Klatovech výborný znalec lidového života Dr. Karel Hostaš (obr. č. 13.).'

Všecko na přástce na Chodsku bývalo primitivní, starobylé. Poznali jsme již přesleny původu takořka předhistoriekého. Sotva vcházíme do seknice, abychom neklopýtli při matném blikotu hořících loučí, špánů, jež B. Němcová popisuje: Při předení zastrčily se v železná ramena, u stropu zavěšená, hořící spány, děvčata posedala do kola na stolice a »laice«, udělaly kříž a s Kristem Pánem pustily se do prádla a do zpěvu. Každý z chlapců, který tam měl své vyvolené děvče, sedl buď vedle, buď za