Vyslechněme nyní svědka, jenž se rozpovídal o přástkách v Posá-zaví: K prádlu byl určen čas zimní s dlouhými večery, kdy venku nevlídně a mrazivo. Tu lákalo to ovšem k teplým velikým kamnům do »seknice« dřevěné, do níž nezabloudil téměř ani ohlas počasí mrazícího kolem stavení. Lákalo to tím více, že zřídka kdy tu bývalo na večer smutno. I ráno vstávalo se časně ku prádlu. Již o čtvrté hodině selka vzbudila děvečky a předlo se při mihotavém plápolu »tříštěk«. Ty za večerů štípal sedlák nebo vejminkář. Syrové dříví borové dalo se rozpa-řiti na teplo, aby se dobře štípalo. »Voskolky« (vnitřní ze štěpiny uštíp-nutá tříska) a »vodkorky« (tříska od kůry) se odhazovaly jako nepotřebné ku spálení. Tříska rozsvítila se a vložila do svícníku, aby odtud čadícím světlem ozařovala seknici. Kouř plazil se pod stropem a usazoval se na trhanicích a trámech, které podnes najdeme ve staré selské světnici tak černé, jak nabarvil je před časy tento čoud tříštěk. Bývalo potřeba jednoho, jenž třísky na svícníku stále opravoval a udržoval plamen svítící. Od 4 hodin tedy již ve statcích vrčívaly kolovraty a přes-lice. Když byl čas krmení, šla děvečka krmit, jiná vařila a ostatní předly dále. Ve dne dělala se práce jiná, nebylo-li jí, předlo se také. Jednotvárná, uspávající práce ta stala se teprve zajímavou večer. Tu ovšem hledělo se dříve uvařiti, aby »ta chamraď* ulehla a ženské, seskupivše se se stroji svými kol svícníku, předly . . . Panímáma (teta) a starší děvečka přádaly len, mladší děvečky nebo dcery, které nebyly ještě zručnými přelkami, pačísku a koudel na plátno hroubný a na pytle. Brzy trousili se »muzcí« svobodní. Povídalo se, různé hry a šprýmy vyváděly, ale nejvíce se prý zpívalo. Do této veselé společnosti přišel mnohdy potulný šumař, jenž daleko býval znám. Toho s radostí vítali. Napřed hrával pro poslech, aby přelky ještě něco upředly. Když naposlouchala se společnost do sytosti a hochům nechtělo se již čekati, odklidili přel-kám přeslice do kouta a začalo se »do kola* . . .

Přástvy počínaly po posvícení a trvaly až do popeleční středy. Bývalo veselo. Hospodyně, v jejímž stavení se pradleny sešly, neopominula přinésti ošatku »křížal« na »poslinek«. Děti se těšívaly již po delší dobu na pohádky a pověsti, jež při prádle vypravovány bývaly. Kde se scházívaly dívky, bývalo ještě veseleji; když napřadly svůj úkol, zazpívaly si, vypravovaly různé příběhy a tajnosti si pověděly; pak se hrály rozmanité hry a zábavy se prováděly, zvláště když přišli mládenci; mnohá manželství měla původ z těchto přástev. Aby hojně hochů přišlo a zábavy se účastnilo, hleděly je dívky přivábiti tímto způsobem: Smetaly ze všech koutů světnic smetí do prostřed a říkaly: »Smetám smetí, mládence, vdovce, ať přídě, kdo chce, od východu, od západu, z předu, z zadu, přes zahradu.« Potom vyhodily smetí před stavení na cestu (Ližany). Na Moravě smetaly dívky smetí a říkaly. ^Smetáme smetí, mládence, vdovce, nechť přijde, kdo chce, zhory, doly, do stodoly.« Některé z děvčat pak vzalo smetí a doneslo je na rozcestí.

Jak děvčata předla len, takové muže očekávala. Předla-li po každé málo, vdala se za malého; napředla-li vždy veliký »potač«, dostala veli-