Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 299

mnohem mírnější a rozvážnější, na druhé pak straně opět značně čilejší, než kruhy ony v Čechách. Čilejší v práci, ve výdělku, mírnější v požitcích, ve zvycích a vášních. Mnoho ovšem působí na ně také celý ráz amerického života, neznající po celý téměř týden oddechu od práce a věnující nutně prázdný čas klidnému odpočinku a snaze po vzdělání. Každý téměř z našinců naučí se v Americe čísti noviny a přese všecky jich stinné stránky přece jen se jimi vzdělává a zušlechťuje.

Jednou však z nejcharakterističtějších známek české povahy, jež v Americe přichází k plné platnosti, je veliká tuhost národnostní. Kdežto Švédové, Norové a Dánové, kterých jest v Americe skoro tolik, ne-li více než Čechů, odnárodňují se již často po několika létech a Němci, tak hojní, skoro šmahem ve druhém již pokolení, takže děti německých rodičů mnohdy již ani řeč tu neumějí, zůstává druhé pokolení české ve větších osadách skoro vesměs ještě smýšlení otců a většinou i řeč mateřskou ještě plynně ovládá; ba i samo pokolení třetí namnoze dosud česky mluví a k Čechům se hlásí, ve velkých městech i na farmách. Jsou zde též české děti, které nejen samy, ale již i rodičové jejich v Americe jsou zrozeni, avšak angličinu neovládají přece jen tak zběžně jako češtinu, ač ovšem jsou také případy, že již ani česky neumějí, což však jest již mnohem řídčím úkazem. Při nedostatečném celkem školství českoamerickém jest to úkaz zajisté podivuhodný, zvláště při tolika okolnostech, odnárodnění podporujících a přímo k němu směřujících.

Arci ani tato houževnatost nemůže emigraci českou v Americe uchrániti před osudem, jenž ji svého času nutně za stávajících poměrů stihnouti musí. Intelligentnější Čechové tamější jsou také o tom přesvědčeni, ale právem míní, že není proto třeba páchati samovraždu, nýbrž právě naopak že dlužno udržovati národní ten život větve třeba odervané, ale dosud zelené, co nejdéle, v zájmu vlastním i staré vlasti. Jinak by ovšem bylo, kdyby osady české byly skupeny v jediném státu, jak nikdy nescházelo zbožných přání. Ale praktický život velel hledati výživu, kde se dala nalézti, a ostrůvky ty, prostoupené často i značně cizím živlem, nedají se na žádná staletí udržeti. Dokud s vystěhovalectvím, třeba v poslední době menším, ale za to zdatnějším, s lidmi národně uvědomělejšími, přichází čerstvá míza, potud to ještě jde a haluz ta i kvete, avšak na nějaké ovoce nelze nám čekati! To připadne ve prospěch národa jiného, nového, který se v Americe tvoří, na nějž vše tam kvasí! . . .

IV. Českoamerická »osada« na Národopisné výstavě českoslovanské.

Po tomto sice obšírném, ale velmi nutném úvodu možno teprve přistoupiti s lepším porozuměním ku prohlídce českoamerického oddělení na Národopisné výstavě českoslovanské.

Úpravou vábila obecenstvo nejvíce ovšem »residence«, budova nejvýstavnější a tvarem svým nejnápadnější. »Residence« takové se v Americe skutečně také nacházejí, ale útvar onen právě typickým není, neboť vládne v těchto obytných budovách nesmírná rozmanitost a hlavních typů jejich je celá řada. Spíše americky typickým bylo zpracování dřevěného materiálu zevně i uvnitř, způsob stavby z lehkých poměrně trámců a kladení jednotné podlahy hned před vztyčením příček. Trámce — tlustších trámů je velmi málo, ne-li žádné — se málo vážou, nýbrž raději hojně sbíjejí hřeby různých praktických druhů. Stěny jsou dvojité a prostora uvnitř bývá zasypána, ne-li docela upěchována. Zevně obije se stěna tenčími, úzkými prkénky, přes sebe překládanými, uvnitř polepí se buď dobrými čalouny, nebo potírá se kamenitou hladkou hmotou, jež se barví pak olejovými barvami. Často se budova nebo jednotlivé její části i zvenčí pokrývají tímto nátěrem za příčinou ozdoby. Střecha kryta je čtverhrannými, tenkými prkénky, zastupujícími náš šindel, mnohem však nad něj lehčími. Celá budova, i se střechou, se pak natírá občas lakovými barvami, často velmi křiklavě, a patří to nutně k dobrému tonu, aby zámožnější obyvatel měl domek stále jako klícku, čistě olakovaný, »jako nový«.

Dřevěné tyto domy ve městech rychle ustupují zděným a kamenným, v nichž je rozmanitost ve formě i ve výzdobě ještě větší. Jsou zde zastoupeny všecky snad slohy, od vážného gotického se špičatými okny a kamennými fialami až po okrouhlý románský, až po lehký »švýcarský« domek a velmi těžké massivní stavení, na způsob skotského hradu. Francouzské roztomilé renaissanční zámečky s četnými vysokými komíny jako vížkami, německé letohrádky s cimbuřími, italské ploché stavby, domy rokokové ba i domy s věžemi na způsob bání ruských »církví« střídají se v residencích amerických boháčů neustále a často jest i více podobných motivů, hodících se k sobě jako pěst na oko, použito na jediném obydlí. Průčelí je ve slohu jednom v přízemí, v jiném v patře, a portál je opět v jiném. A tato strašná pletenice panuje namnoze i u budov dřevěných, jichž materiál však přece nedovolí takovouto směs forem. Tu však se dřevěný ráz stavby dle možnosti zakrývá a všelijak líčí.

Předvésti skutečně charakteristickou residenci americkou nebylo tedy dobře možno, nýbrž podán byl jednoduchý celkem typ, poměrně dosti střízlivý, ale zde přece vždy ještě značně nápadný. Nesmí pak nikdo si však představovati, že takovýchto residencí je snad v Americe většina, nebo že jsou asi v této podobě od zámožnějších Čecho-američanů zvláště oblíbeny, takže si podobné dávají stavěti. Právě skoro naopak: typ tento ve městech mizí, a krajané naši dávají přednost obytným domům zděným, přizpůsobeným městským poměrům, s úzkými do ulice průčelími a protahujícími se do délky. Mnohem častěji u Čechů používaný typ je dům cihelný, jednopatrový, s věžovitým širokým výstupkem, zaujímajícím skoro celou jednu polovici průčelí. Půdorys výstupku toho bývá uříznutý kus osmihranu nebo šestihranu. Na druhé polovici průčelí umístěny jsou dřevěné široké schody ke značně zvýšenému přízemku, jenž vypadá jako první poschodí, kdežto vlastní přízemí je opět utopeno skoro na suterén. V tomto nachází se kuchyně,


Předchozí   Následující