jejich v Americe je Pittsburgh a sousední Alleghany City, kdež jich je vždy více tisíc. Jako Čechové rozpadají se na věřící a svobodomyslné, ale katolíků jest mezi nimi málo. V Chicagu, kdež jest jich nejvýše asi 3—4000 duší, hlásí se k Čechům, s nimiž jsou ve mnohýeh spolcích, ač mají i sami řadu jednot, a ve zmíněném již »Národním Výboru« byli zastoupeni více členy, mezi nimiž hlavně vynikal uznaný jich vůdce, svobodomyslný Pavel Rovnianek. Veřejnost americká nemá ovšem skoro ani pojmu o tom, že »Slavoniens«, jak Slováky též nazývají, jsou týž národ s Čechy, lišící se jen nářečími.

Čeští farmáři mají rozhodně lepší pověst, než lid český ve městech a snášejí se dobře se sousedy nejrůznějších národností, kteří jim však více méně podléhají. Angloamerický, švédský a irský farmář se mezi Čechy neudrží a vyprodává se, kdežto Čech na dvorci, kde jinonárodovec nemohl se uživiti, dobře ještě prospívá svou pilností, skromností v potřebách a svým střídavým hospodářstvím. Pouze pro svou »svobodomyslnost«, ne chození do kostela, nepři-náležení k žádné církvi, jakž to je i mezi farmáři českými ne-li právě většinou, tedy zajisté z polovice, jsou se strany angloamerických pastorů různých vyznání protestantských krajané naši více zajisté kaceřováni, v novinách i v soukromém životě, nežli se strany kněžstva katolického, jmenovitě českého, které namnoze snaží se o docílení jistého »modu vivendi«, zajisté jen na prospěch národnosti a klidnějšího spolužití krajanů, ve mnohých osadách úzce na sebe více méně odkázaných.

Češstvo ve městech musí ovšem snášeti z neznalosti poměrů od anglického novinářstva často i příkřejších útoků, ale brání se jim statně anglickými články v jiných listech i zakročením u vlivuplnějších osobností. Nájezdy ty samy v sobě by neměly velkého významu, kdyby neosvětlovaly jako šlehy blesků ono pravé mínění o krajanech našich u angloamerického obecenstva, jinak ve většině své velice, jak dlužno plně uznati, snášelivého a slušně vystupujícího, podobně asi jako zdvořilý domácí pán vůči nevítanému třeba a právě s radostí neviděnému hosti. To jest ovšem asi stanovisko Angloameričanů vůči téměř všem přistěhovalcům, mezi nimiž jedna strana »domorodců« uznává Čechy za přistěhovalce »dobré«, druhá však, dle všeho mnohem menší, za »špatné«, pro zem nevýhodné. Američtí »mukkerové«, pobožnůstkáři a pokrytci, horlitelé pro přepjatou »temperenci« v požívání lihových nápojů a zarytí »knownothingové«, zuřící proti všem mimoanglickým přistěhovalcům, k přátelům českým v Americe ovšem nepatří. Hlavně nemohou našim krajanům odpustiti hlučné svěcení neděle a pití piva, v čemž se američtí Čechové srovnávají však s velice četnou emigrací německou, v jejímž sousedství a namnoze s ní promícháni bydlí, jak ve městech, tak po venkově. Svým způsobem života, názory i postavením shodují se tito dva národové, ve staré vlasti rozvadění, v Americe velmi dobře a zvláště s rakouskými a jižními Němci snášejí se Čechové zcela po přátelsku, kdežto Němci z Čech považují se vzájemně skoro za krajany. Dělnictvu českému však uštědřili němečtí »bratři« částečně i svůj anarchismus, jehož hlavními sprostředkovateli jsou zde — židé!

Díky americkým poměrům politickým dovedli si zámořští Čechové zjednati téměř všude spravedlivé poměrné zastoupení ve sborech samosprávných a ve veřejných úřadech. Svého času, po velké válce s Jihem, šli s »republi-kánskou« většinou, t. j. s centralisty, k nimž se během času připojil i živel kapitalistický, většinou protestantsko-pokrytecký, přátelé ochranného cla, nepřátelé přistěhovalců a pod. Tu přešli krajané naši skoro šmahem do tábora »demokratického«, t. j. federalistického, jehož se přidržuje téměř vesměs mocná strana katolická, jmenovitě Irčané a velice značná část veškerých přistěhovalců. Při praporu tomto setrvávají Čechové již po léta a dosáhli se stranou demokratickou mnohde i značnějších výhod v zastoupení, ač na větší úřad, nežli na pražského konsula, posud na základě národnostní opory nikdo to nepřivedl. Ve více státních sněmech, »legislaturách«, zasedají však čeští »zákono-dárci« a v městech, Čechy více obsazených, jsou i čeští obecní starší, mnohde i okresní »komisaři«, členové to výborů okresů, mnohem větších a rozsáhlejší samosprávou nadaných, nežli v Čechách. Nejvyššími a prvními, kteří domohli se veřejných hodností, rozumí se volbou, jsou redaktor »Slavie« Karel Jonáš, který vrátiv se po pádu demokratické spolkové vlády z konsulátu v Praze, stal se ve státu svém Wisconsině náměstkem guvernéra, t. j. volené hlavy státu, a bankéř a obchodník dřívím Vojt. Mašek, rovněž z Wisconsinu, z Kewaunee, jenž byl prvním českým volitelem presidenta Unie. Při obcích a okresech, kde jsou větší české osady, jsou namnoze i čeští úředníci a ještě četnější ovšem čeští zřízenci, od »klerků« až po policejní strážníky a metaře ulic.

V obcování mezi sebou jsou krajané naši přívětiví, účinlivi a hlavně velice pohostinští. Kdežto Angloameričan je velmi opatrný v uvádění cizince do své domácnosti, zve americký Čech horlivě k sobě, ku své rodině každého, kdo naň činí jen trochu dobrý dojem a jmenovitě krajana a známějšího, jehož dovede hostiti třeba delší dobu. V obchodu je poctivý a snaží se dodržeti každý slib. Řeč bývá přímá až do té míry, že člověku evropskému, zvyklému na zdvořilé ohledy, připadá velmi drsnou, ne-li docela hrubou a o spory ovšem také nebývá nouze, zvláště o »poli-tické«, v nichž je živel »svobodomyslný« roztříštěn na demokraty a republikány. Celkem však hádky tyto, většinou hospodské, rychleji se zapomínají a vyrovnávají, nežli v Čechách a poměrně málokdy mají ukončení své před soudem, ač v posledních létech vzmohla se i známá česká svárlivost do té míry, že dobře zaměstnává řadu českých advokátů, hlavně v Chicagu.

Velice příznivými procenty vyznamenává se lid český v Americe v ohledu chorob a zločinů, jak zřetelně dokazovaly tabulky a diagramy v ethnografickém a anthropologickém oddělení světové výstavy v Chicagu r. 1893, a to jak vůči obyvatelstvu »domorodému«, tak vůči ostatním přistěhovalým národnostem, nacházeje se v obojím tom směru mezi nejlepšími. Čechové američtí rádi se veselí, tančí a popíjejí, ale skoro povždy s mírou, bez ublížení zdraví a rozumu. Nedá se pak snad ani popírati, že se změnou podnebí mění se namnoze částečně i povaha, neboť zámořští krajané, pocházející přece značnou většinou z nejširších vrstev našeho lidu venkovského, jsou v celku svém ve mnohém ohledu