Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 39

soudních okresů po případě měst, z Moravy dle kmenů. Skoro na všech výstavkách krajinských upraveny byly světnice selské (interieury) a četné okresy ohlásily, že v Národopisné výstavě českoslovanské zřídí si podobné světnice. Z toho hrozila výstavě jistá jednotvárnost: jsouť v Cechách bez rozdílu krajin selské světnice sobě velmi podobné. K zábraně velikého množství světnic a ve snaze uspořádati vůbec přehledněji krajinskou látku výstavní, přijal instalační výbor návrh dra. Em Kováře, aby krajinské výstavky se neděly dle okresův a měst, nýbrž dle větších obvodů, jichž každý by se skládal z jistého počtu okresů. Tak na př. obvod pátý měly tvořiti okresy Křivoklát, Královice, Manetín, Hořovice, Zbirov, Plzeň, Blovice, Rokycany, Přeštice, Nepomuky, Stříbro a Stod.

Někteří řečníci — Horák ze Semil, Zavadil z Hory Kutné, Hůlka z Rakovníka — upozornili hned na nesnáze, jaké bude mít v zápětí provádění této zásady, poněvadž nebude lze docíliti dorozumění mezi důvěrníky velikého počtu okresův skupiny, z nichž jednotlivé spolu národopisně nejen nesouvisí, nýbrž naopak od sebe valně se různí (Křivoklát — Plzeň). Rozpravy o věci této a věcech jiných zúčastnili se také dr. Slavík z Mladé Boleslavi, dr. Pippich z Chrudimi, řídící Svoboda z Kolína, prof. Večeř z Velkého Meziříčí, Klika z Litomyšle, Petrák z Lomnice, dr. Dorazil z Kroměříže, Psota z Přerova, Sobotka z Humpolce, prof. Rublič z Hořic, Nechleba a dr. Baštýř z Prahy. Řečníci přednesli celou řadu cenných upozornění, návrhů a dotazů. Poněvadž jednání o nich bývalo by vyžadovalo několik hodin, odkázány jsou vesměs k úvaze výkonnému výboru Národopisné výstavy českoslovanské a uloženo jemu, aby je uvážil a které uzná za dobré, ve »Věstníku* vyhlásil.

O dopravě předmětů na výstavu přednášel prof. V. J. Dušek; usneseno rovněž, aby přednáška jeho, obsahující velmi cenné pokyny odborům, uveřejnila se ve »Věstníku*. Zprávu o malém finančním účastenství krajinských odborů podal místopředseda Hausler, vyzývaje k dalšímu důraznému pořádání sbírek peněžných. V témže smyslu promluvili dr. Baštýř, dr Pippich a dr. Kovář. — Sjezd ukončen, trvav čtyry hodiny.

Odbor plzeňský podal za nedlouho písemný návrh, aby instalace národopisného paláce jinak se provedla, než jak bylo na sjezdu stanoveno, a k vůli tomu aby se svolal do Prahy ještě jeden sjezd zástupcův odborů. Některé odbory písemně k tomu návrhu se přidaly. Naproti tomu však usnesl se strakonický sjesd odboriL posnmavských — při němž byl zástupcem výkonného výboru prof. V. J. Dušek — pro zásady instalace, vytčené sjezdem Svatováclavským. Při těch také nadále setrváno. Ale prodlením času ukázalo se, že návrh na společné výstavky obvodové, kterým v poslední chvíli změněn všechen dřívější postup, nebyl šťastný. Způsobil mnoho nesnází — a na konec nebylo vůbec možno jej provésti.

Největšími a nejdůležitějšími výsledky sjezdu sv. Václavského bylo rozšíření naprosté jistoty, že Národopisná výstava českoslovanská skutečně konati se bude, a dohodnutí se o mnohých věcech, provedení výstavy se týkajících. Krátce před sjezdem Svatováclavským v Praze konal se sjezd delegátů pěti okresů podkrkonošských v Nové Páce, na němž po řečích delegátů Rubliče, Rudla, Mečíře, Radimského, Zábojského, Pivsy, Ždímala B., Ždímala J., Janků, Nedvídka, Václaveckého, Crhy, Petráka a Knopa přijata byla resoluce: ^Shromáždění delegáti si přejí: i. aby výkonný výbor úsilně se staral, aby pánové, kteří z výkonného výboru vystoupili a u věci národopisu skutečnými odborníky jsou, na prospěch a zdar Národopisné výstavy českoslovanské do výboru se vrátili; 2. aby venkovské odbory byly ve hlavním výboru Národopisné výstavy českoslovanské zastoupeny a všechna písemní jednání s venkovem děla se jen k odborům nebo jich prostřednictvím; 3. aby při instalaci ve vystavování souborném bylo dáno místa rázovitosti krajin, vedle toho pak aby odbory mohly vystavovati samostatně, při čemž by mimo dopravu a installaci odpadla všechna jiná vydání, jako ručení, pojištění, hlídání, čištění a p., jež se má díti na náklad podniku výstavního, jemuž, jakožto celku, svědčí všechny subvence, úpisy atd.; 4. aby se předešlo pátrání po předmětech a skupování jich nepovolanými agenty, nebudiž ani na seznamech, jež se zašlou výkonnému výboru, ani na tuhých lístkách, jež odbory ku předmětům připevní, uváděno ani jméno majetníka, ani jméno obce, nýbrž jen jméno odboru a předmětu.«

III. Překážky a svízele.

Zápal, s jakým na tisícerých místech se pracovalo pro Národopisnou výstavu českoslovanskou, byl veliký, a když konečně všecky práce byly vykonány prodlením ne celých čtyř let a korunovány otevřením výlučně české Národopisné výstavy, zdálo se, jakoby všechno bylo šlo hravě a bez nejmenších svízelů. V pravdě bylo jinak — nesnází bylo mnoho a ku všemu ostatnímu družily se i překážky úmyslně kladené v cestu novému a svým vznikem i cílem zcela mimořádnému podniku.

Již samo provedení myšlenky chovalo v sobě spoustu obtíží dosti nesnadných je překonat, i kdyby se všech stran bývala nejlepší vůle a největší podpora. Šlo o stvoření něčeho, co tkvělo dosud jen v pomyslu, nemajíc ve světě vzoru a příkladu. Jako při malých krajinských výstavkách měrou malou, tak tuto měrou neskonale velikou a to dle možnosti soustavně bylo třeba vykonati všechnu práci přípravnou — ukázati, co do výstavy patří, vyhledati to, snésti, soustavně uspořádati, opatrovati a kromě toho vypracovati, co jen číslem neb obrazcem znázorniti se dalo.

S počátku celá veřejnost byla zaujata myšlenkou Národopisné výstavy českoslovanské. Ale sotva došlo k provádění, dostavovala se reflexe, viděly se nesnáze podniku a vyskytovala se žárlivost a zdrželivost i na místech, kde se mohla právem čekati ochota k práci. Jednotlivé síly, které v první chvíli nadšenými dopisy ku práci se hlásily, za krátko od ní pod různými záminkami odstupovaly, některé později stavěly se i proti ní. Na mnohých stranách vzniklo


Předchozí   Následující