Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 25

a služebný v době výstavy byl arci velice značný. Místnosti kancelářské byly od 14. února 1893 na Vodičkově ulici č. 38. a od počátku r. 1894 v místnostech paláce Nostitz-Tarouccovského na Příkopě č. 12.

Působení na nejširší veřejnost dělo se hlavně denním časopisectvem politickým, které — bez rozdílu stran — ochotně přijímalo všechny zprávy jemu zasýlané a později i vlastními články pracovalo na prospěch výstavy. Když konečně došlo k otevření výstavy, ujalo se jí české časopisectvo s takovou láskou a opravdovým zápalem, že po celou dobu našeho znovuzrození až do našich dnů není téměř příkladu podobné jednomyslné, nadšené a vytrvalé činnosti jeho pro některou jinou věc národní. Zásluhy časopisectva českého o Národopisnou výstavu českoslovanskou jsou hodny, aby po všechny časy budoucí byly připomínány jako jeden z nejkrásnějších zjevů našeho národního života ve věku XIX.

Úředním orgánem výstavním byl čtrnáctidenní »Věstník Národopisné výstavy českoslovanské«. Vycházel od 15. června 1893 do 19. března 1895. Když došlo k instalačním pracím v Národopisné výstavě českoslovanské, zanikl. Zprvu byl redaktorem jeho dr. Kovář, později V. Hradečný, Jar. Kvapil a posléze J. Drbal. Ale více než »Věstníkem«


Stavba rybníku v měsíci listopadu 1894.

Dle fotografie F. Dvořáka, člena K. Č.F. A.

bylo docíleno cestami agitačními, informačními a přednáškami po všech zemích českých. Cesty konali zvláště prof. V. Dušek, pí. Vl. Havelková, dr. Kovář, hrabě Lažanský, dr. Niederle, dr. Plischke, F. A. Šubert a dr. Tille, přednášky prof. Dušek, dr. J. Haasz, J. Hamza, Em. Hulička, dr. Kovář, dr. V Kurz, dr. Plischke, učitel Veselý a m. j. V jednotlivých okresech měli členové krajinských odborův až 30 přednášek; studentstvo jich uspořádalo celkem přes 1400.

III. Výstaviště a peněžné prostředky.

Kde se má konati Národopisná výstava českoslovanská, bylo dáno předem: nemohla se pořádati jinde, nežli na místě bývalé výstavy jubilejní A rovněž tak bylo zjevno, jak se mohou opatřiti potřebné na výstavu peníze; zbýval k tomu náš hlavní prostředek: národní sbírky, jimiž jsme již tolik prospěšného sobě pořídili. Vedle sbírek bylo nutno v tomto případě počítati na značnější podpory od zemí českých, zvláště od království Českého a jeho hlavního města a konečně i od státu. Národ český není sice zvyklý na mimořádné podporování jeho potřeb kulturních od státu. Ale v tomto případě mohl pevně za to míti, že dílo takového kulturního dosahu, jakým slibovala býti Národopisná výstava českoslovanská, ani nemůže býti od státu nepodporováno.

Za propůjčení výstaviště bylo nutno žádati u sněmu království Českého. Na povolení výstaviště a na poskytnutí

řádné peněžné podpory od království českého a od hlavního města Prahy záviselo uskutečnění díla; v zamýšlených

rozměrech a celém svém rozvrhu bývalo by jinak nemožno. Proto soustřeďoval výkonný výbor velkou část svého úsilí

k dosažení těchto základních podmínek zdaru výstavy. Již počátkem měsíce března 1892 podána byla sněmu českému


Předchozí   Následující