Teprve r. 1894. ustavila se v Brně řada ústředních odborů pracovních — na způsob ústředních odborů pražských, neměly sice v čele společný výbor pro Moravu a Slezsko, nicméně vždy jednou v měsíci za předsednictví dra. J. Koudely se scházely a přípravné práce pro Národopisnou výstavu českoslovanskou konaly. Místopředsedkyní byla pí. L. Bakešová, jednatelem řed. Leoš Janáček, zapisovatelem prof. J. Hnilička. Byly to ústřední odbory: 1. dialektologický, 2. hudební, 3. zemědělský, 4. školský, 5. spolkový, 6. průmyslový, 7. náboženský, 8. obchodní, 9. žurnalistický, 10. umělecký, 11. finanční a 12. archaeologický.

Z kmenových odborů zřídily se r. 1892 odbory valašský ve Vsetíně, lašský v Moravské Ostravě, slovácký v Uherském Hradišti a r. 1894 hanácký v Kroměříži. Slovácký záhy se rozešel a zřídil se znovu teprve r. 1895 s pod-odborem v Kyjově.

Odborů krajinských, které na Moravě se ustavily a do ukončení přípravných prací pro Národopisnou výstavu českoslovanskou trvaly, bylo 47. Měla je města a místa: Boskovice, Brod Uherský, Brodek u Přerova, Břeclava, Brumov, Dačice, Dřevohostice, Frenštát, Hodonín, Holešov, Hradiště Uherské, Hulín, Ivančice, Jemnice, Kelč, Klobouky u Brna, Kojetín, Kroměříž, Krumlov, Kvasice, Kyjov, Libhošt, Litovel, Město Nové, Meziříčí Valašské, Meziříčí Velké, Sloup, Náklo, Náměstí, Napajedla, Ořechovičky u Brna, Ostrava Moravská, Prostějov, Přerov, Příkazy, Rožnov, Skaštice, Slavkov, Šlapanice u Brna, Telč, Tišnov, Troubsko u Brna, Třebíč, Velká, Vsetín, Vyškov (se 63 jednatelstvími po celém okresním hejtmanství) a Žďár. Odbory jiné po kratším trvání se rozešly.

Ve Slezsku, byly odbory 4 — v Opavě, Orlové, Ostravě Polské a v Těšíně.

Se zřízením ústředního výboru pro uherské Slovensko v Turčanském Sv. Martině a jiných odborů stoličných byla značná potíž. Samo sebou šlo na rozum, že Národopisná výstava českoslovanská bez uherského Slovenska býti nemůže: bývalať by kusá — scházela by na kmenu jedna větev, a sice právě ta, která se honosí nejkrásnějším květem. Ale zařízení podobné organisace na uherském Slovensku po způsobu organisace v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nebylo možno pro nepřátelství živlu maďarského a vlády maďarské proti všemu slovenskému a zvláště proti stykům Slovákův s Čechy. Podrážditi toto nepřátelství zřizováním krajinských odborů ve Slovensku — rozumí se, že v politickém vzhledě zcela nevinných — mohlo míti osudný následek i pro celou myšlenku Národopisné výstavy českoslovanské. Poznaloť se záhy, že sama vláda rakouská nevidí ráda uskutečnění výstavy. Kdyby tedy býval v Uhrách vyvolán i přímý odpor vlády uherské, býval by mohl vliv z Budapešti působiti ve Vídni osudně na výstavu vůbec.

Proto nesměl se výkonný výbor ukvapiti v ničem, co se týkalo uherského Slovenska. Opatrnost jeho musila býti přirozeným způsobem tím větší, když s počátku i někteří vlastenci slovenští výboru přímo oznámili, že pro hrozící pronásledování nelze pomýšleti na Slovensku na organisování odborův. Později sice došel z Turčanského Sv. Martina dopis, kterým předáci slovenští žádali míti nějakou účast v přípravných pracích pro Národopisnou výstavu českoslovanskou. Ale příkré útoky vládní uherské žurnalistiky na Národopisnou výstavu českoslovanskou ukládaly výkonnému výboru tím větší opatrnost, anať nepřízeň samy vlády rakouské k. Národopisné výstavě českoslovanské denně větší se jevila.

Rozhodnutí, jakým způsobem mají se opatřiti ze Slovenska potřebné pro výstavu předměty, stalo se teprve r. 1894. Bylo usneseno, zakupovati je cestou soukromou a vyslati k tomu účelu na Slovensko zástupce výkonného výboru prof. Duška, dra. Tille, dra. Kováře a dra. Plischke. Současnou cestou F. A. Šuberta na Slovensko došlo však také ku zřízení ústředního výboru pro Slovensko v Turčanském Sv. Martině, jenž se uvázal v opatřování předmětů pro výstavu způsobem nenápadným a tak pro podnik Národopisné výstavy českoslovanské nijak nebezpečným. Předsedou výboru se stal pravotar Matúš Dula, jednatelem A. Bielek, členy arch. B. Bulla, pravotar Andr. Halaša, básník Svetozár Hurban-Vajanský, pravotar Pavel Mudroň, Žiga Pauliny-Tóth, redaktor »Nor. Novin« Ambro Pietor a Pavel Socháň

Snahy výboru Martinského došly podpory od vynikajících vlastenců v jiných stolicích Slovenska a tak bylo možno, že hlavně koupí předmětův, některými dary, jistou částí věcí půjčených a postavením dvou význačných staveb uhersko-slovenských došla také nejvýchodnější a nejrázovitější větev národa českoslovanského na výstavě náležitého zastoupení. Jak nutná byla prozřetelnost při této části organisace práce, vidno bylo z toho, že i zakoupené již kroje pro Národopisnou výstavu českoslovanskou byly na jednotlivých místech od uherských úřadů zabaveny! Do Prahy samé na štěstí rameno uherské pravomoci podobným způsobem zasáhnouti nemohlo.

Ve Vídni sestoupil se odbor pro Vídeň a celé Dolní Rakousy, v Americe odbory dva: katolický a svobodomyslný.

Úhrnem bylo všech krajinských odborův 209.

Ku provádění prací výkonného výboru zřízena byla kancelář, která od skrovných počátků doznala během času valného rozšíření. Nejprve obstarávány byly práce písemné cestou soukromou, později — když p. J. Ort věnoval pro kancelář místnost ve svém domě na Štěpánské ulici — vzat k ruce jednatele jeden úředník. Později rozmnožovány síly úřednické tak, že před otevřením Národopisné výstavy českoslovanské r. 1895 tvořili ji v administrativním oddělení jednatel, správce kanceláře, inspektor výstavního personalu dozorčího, pokladník kancelářský, účetní, revident výstavních předmětů, dva koncipisté, redaktor výstavního katalogu, tajemník výtvarného odboru národopisného a 16 písařů, ve stavebním oddělení architekt, 3 kresličí a zahradnický příručí. Mimo to bylo v kanceláři několik sluhů. Personal dozorčí