odůvodněná petice, v níž žádáno:1. aby ze zemského výboru království Českého delegován byl do výkonného výboru jeden přísedící ku pracím a dozoru na Národopisnou výstavu českoslovanskou, 2. aby pro Národopisnou výstavu českoslovanskou povoleno bylo místo jubilejní výstavy v Královské oboře a to se všemi budovami tamními, které do provedení Národopisné výstavy českoslovanské budou ponechány a jimiž zemský výbor bude disponovati, a 3. aby z prostředků zemských povoleno bylo ve prospěch Národopisné výstavy českoslovanské 30.000 zl. r. m. na rok 1892 a dalších 30.000 zl. r. m. na rok 1893.

Splnění těchto žádostí mělo dlouhou a křížovou cestu, pro niž také uskutečnění Národopisné výstavy českoslovanské prodlelo od r. 1893 — na kterýž prvotně byla určena — až do r. 1895. Sněm povolil 12. dubna r. 1892 na přípravné práce k výstavě zatím jen 2000 zl. a usnesl se, že má zemský výbor jednati s výkonným výborem Národopisné výstavy českoslovanské o všech věcech, za které bylo žádáno. Teprve 11. ledna r. 1893 jmenován byl do výkonného výboru zástupce zemského výboru a poukázáno oněch 2000 zl. k výplatě — a teprve počátkem r. 1894 a po opětném domáhání povolil sněm pro Národopisnou výstavu českoslovanskou výstaviště a 60.000 zl. r. m. subvence s tou podmínkou, že výkonný výbor se vykáže garančním fondem nejméně 100.000 zl. r. m. Ve sněmu hlasovali pro tento návrh rozpočtové komise poslanecké kluby české a klub konservativních velkostatkářů. Němci vesměs byli proti návrhu, ačkoliv pro povolení prvních 2000 zl. v r. 1892 — omylem prý — hlasovali. O vyplnění žádosti výkonného výboru dobyl sobě vedle rozhodujících členů jednotlivých klubů největší zásluhy neúnavný v té věci poslanec Karel Adámek, hlinecký, zpravodaj rozpočtové komise sněmovní. Kluby českých poslanců lidových hlasovaly jednomyslně pro subvenci. V klubu konservativních velkostatkářů po delším váhání klubu rozhodlo mínění knížat Karla a Bedřicha Schwarzenberga a hraběte Bouquoye ve prospěch subvence. Kluby německé hlasovaly proti podpoře.

Na usnesení sněmu měla do jisté míry příznivý vliv usnesení městské rady a sboru obecních starších kr. hl. města Prahy. Byloť jimi koncem roku 1892 schváleno věnování 1000 zl. r. m. na přípravné práce i slíbena všeliká podpora mravní a dne 13. ledna r. 1894 stanoveno, že obec pražská věnuje na hotovosti 5000 zl. a upíše k fondu garančnímu 25.000 zl. Dne 9. března 1895 vyplatila obec pražská další 4000 zl. a sbor obecních starších se usnesl o něco později, že hotově poskytne ještě 10.000 zl. tím způsobem, že o tento peníz sníží se upsaných 25.000 zl. k fondu garančnímu na 15.000 zl. r. m. Toto usnesení však do konce výstavy provedeno nebylo. —

Sněmy moravský a slezský zachovaly se k podaným žádostem zcela odmítavě — a také vláda a říšská rada nevyhověly opětovným peticím o subvenci 60.000 zl. To bylo zvláště pozoruhodné. Celý jeden národ říše, národ duševně, fysicky i peněžně mocný, jedna z hlavních opor celé říše, provádí veliké dílo kulturní, na které by mohl býti hrdý celý stát — a hle ten stát a vláda a říšská rada o něm nechtějí věděti, jemu podpory neposkytnou! Na bezvýsledné výpravy z Rakouska k severnímu polu věnovaly se statisíce, na různé libůstky německých učenců našly se vždycky ihned potřebné sumy — ale na podnik tak neobyčejný a eminentně vědecký a pro samu říši velice důležitý, jakým byla Národopisná výstava českoslovanská, nenašlo se ani haléře!

V Uhrách jest jináče. Na chystanou k roku 1896 výstavu milenia uherského povolil říšský sněm uherský hned předem 1,000.000 zl. r. m. podpory a loterii, která má vynésti 500.000 zl. Mimo to však stalo se tiché dohodnutí, že z prostředků státních se uhradí také všechen ostatní náklad, pokud by nebyl kryt příjmy výstavy, a mezi uherskými pracovníky při výstavě panuje přesvědčení, že stát vydá na výstavu nejméně 3,000.000 zl.

Čekati na výsledek žádostí o subvence a nestarati se hned s počátku také o jiné peníze odjinud, bývalo by znamenalo nechat úmyslně uschnouti štěp sotva zasazený. Potřebné práce vyžadovaly hned s počátku nákladu, bez něhož by nijak se nemohly prováděti. První výdaje se kryly z prvního příspěvku 100 zl. a později z 500 zl., které složil p. Jos. Ort. —Provolání ku skládání příspěvků vypracováno bylo již dne 21. října roku 1891 a žádalo příspěvky druhu dvojího: 1. na hotovosti, jež tvořiti měly fond podpůrný (subvenční) a 2. úpisy záruční (fond garanční) splatné teprve, kdyby výstava skončila schodkem.

Proti prvotnímu návrhu, aby se zařídily sbírky všeobecné, aby se totiž přijímal každý — třeba sebe menší — příspěvek, proniklo mínění, aby se žádaly jen příspěvky značnější. Obrátil se tedy výkonný výbor hlavně k městským a okresním zastupitelstvům, záložnám, spořitelnám, cukrovarům a velkým průmyslovým závodům vůbec a k zámožnějším korporacím a jednotlivcům. Při stálých jiných sbírkách a dokud myšlence Národopisné výstavy českoslovanské nedostalo se uznání a podpory od sněmu království Českého a od obce pražské, plynuly příspěvky dosti zvolna. Jevilo se tedy k Národopisné výstavě českoslovanské mnohem více nadšení než obětavého přispívání. Od prvních počátků národopisného ruchu výstavního do 24. září roku 1893 dělaly příspěvky na hotovosti složené—mimo příspěvek země a Prahy — pouze 5803 zl. 50 kr., v čemž bylo od devíti soukromníků 1340 zl. od 13 obcí pouze 390 zl., od 29 okresních výborů 1905 zl., od 43 záložen 1843 zl. 50 kr., od 1 spořitelny 50 zl. a od jiných korporací 275 zl. r m. O rok později, do 28. září r. 1894 — vzrostly příspěvky na hotovosti — mimo 62.000 zl. od země a 6000 zl. od Prahy — na 17.199 zl. 25 kr. a do 15. srpna r. 1895 — mimo další příspěvek Prahy 4000 zl. — na 40.145 zl. 95 kr.

Lépe se dařilo úpisům k fondu garančnímu. Těch bylo od roku 1891 do 28. září r. 1893 celkem 13.492 zl. 50 kr. Po vydaném provolání o sv. Václavě roku 1893 upsáno bylo do 25. února r. 1894 — mimo příspěvek Prahy — dalších 21.534 zl. Největší úspěch mělo však vyzvání z února 1894, na něž se sešlo od 25. února do 30. dubna 1894 přes 60.000 zl. Těmito úpisy překročena byla vyžadovaná od sněmu úroveň 100.000 zl. r. m. garančních listin o 20.000 zl. Dodatečnými úpisy pozdějšími vzrostl garanční fond do 6. února r. 1895 na 136.083 zl. r. m.