toliko Mistra Tomáše Rakovnického, ač v soukromí i potom nejednou hlásil se k prvotnímu svému jménu.

Když se r. 1526 vrátil z dvouleté cesty po Vlaších, kde své humánní a právnické vzdělání valně zdokonalil, ucházela se o něj nejen universita, ale i Praha sama, takže, rektorovav rok na universitě, v září 1527 přijal úřad právního! přítele čili veřejného notáře Starého Města Prahy. Na, počátku r. 1529 oženil se, pojav za choť Reginu, dceru rakovnického konšela Jana Tauše. »Pánům Pražanům, kteří byli přijeli na veselí s M. Tomášem, vydáno na poctu půl kopy, 7 grošů a 3 dukáty« — uvádí kniha obecních počtů. Tím rokem rozdělil Mistr svou veřejnou působnost mezi hlavu země a Rakovník, kamž r. 1531 se přestěhoval, maje tam vlastní dům a hospodářství. Žil tam a zasedal mezi konšely v letech 1531 až 1533 a 1538 až 1542, zase v letech 1533 až 1537 důležitý a výnosný úřad kancléřství Starého Města Prahy spravuje.

Roku 1533 zemřel M. Tomášovi otec, učiniv r. 1531 v pondělí před Proměn. P. Krista na Hoře Tábor, jsa ještě zdráv a dobré paměti, kšaft, který tuto pro jeho zajímavé jednotlivosti a proto, že ve při později z toho vzniklé obě strany k němu se odvolávaly, vypustivše úvod, podáváme nezkrácený:

»Aby statek můj nebyl příčinou svárův a nelibosti mezi příbuznými a přáteli po mé smrti, toto mé poslední poručení jsem spůsobil i mocí tohoto listu řídím a spůsobuji obyčejem takovýmto: Nejprve. Jakož jsem dal Mistru Tomášovi, synu svému, k věrné ruce schovati, přijevši o> sv. Víte do Prahy, padesáte kop mís. a 12 zlatých uherských, potom o sv. Václave přijevši do Prahy, dal mu schovati 60 kop míš. a. 14 zl. uherských (po nebožce Kateřině, manželce své, poslal jsem jemu, kteréž dala jemu schovati, 14 zlatých uherských), když jednou přijel ke mně do^ Vlašimě v síni v díře ryklové, sám bez mého vědomí, dobyl a vzal třicet kop míš., v kterých se mi seznal, a těch jsem jemu také nechal, aby mi je schoval, od Chocho-louše kameníka, který byl v domě v Praze hospodářem, přijal mých 6 kop míšeňských, za kůň zůstal mi, kterýž jsem jemu, když byl proboštem ve velké koleji, prodal, 6 kop míšeňských, když jsem se k němu měl z Vlašimě do1 Prahy stěhovati, přijel ke mně, tu jsem jemu dal k věrné ruce sohovati padesáte kop míš. a 5 zlatých uherských. To, což pamatuji, že jsemi jemu dal k věrné ruce schovati, věře jako synu a dítěti svému, aby mi toho do mé vůle choval. Pravím, že jest to všecko1 v pravdě tak. Z toho všeho odkazuji a dávám M. Tomášovi, synu svému, sto kop míš., ostatek, cožkoli přebývá přes těch 100 kop, odkazuji a dávám mocně Anně, dceři své, Jindřichovi, synu jejímu a vnuku mému a Janovi Kubsovi z Hubový Lhoty, aby se o to