věrně a právě rozdělil. Také deset kop, kteréž u Václava Vo^ celky na domě mám, odkazuji Jindřichovi, vnuku svému. Ten lis, kterýž mám, ten jemu také dávám. Pakliby jelio Pán Bůh smrti neuchoval, tehdy aby ta jeho spravedlnost všecka Anně, dceři mé, byla. Svršky a nábytek, kterýž mám, ty všecky odkazuji a dávám Anně, dceři mé. A nad tím nade vším činím Jana Kubsu mocného poruěníka, a jemu toho dobře věřím, že on toho dobývati bude, jako svého vlastního a jim v tém křivdy neučiní, než věrně a právě s nimi se rozdělí, tak jakž jemu toho dobře věřím. Při tom poručenství tyto osoby z úřadu byly jsou: Václav Vocelka, purkmistr, Voneš švec, Vávra řezník, Jan Ští-bral, Jan Panocha, Jan Jílků.«

Ale Mistr Tomáš popíraje správnost kšaftu, mínil, že Kub-sovi ničím povinen není.

Z takového odporu obžaloval Kubsa Mistra Tomáše při právě rakovnickém.

Obžalovaný i tu mluvil, že Kubsovi nic dlužen není, poněvadž ten kšaft nepořádný jest a stal se lstivě, podvodně a ou-kladně: neb otec jeho půl druhého léta po tom kšaftu živ byl, aniž mu dali věděti. Také, že to> ani vůle nebožtíkova při smrti nebyla, neb prosil, aby pro syna poslali, leč oni tak neučinili, leč po jeho smrti kšaft vyhlásili.

K těmto námitkám odpovídal Kubsa: »Pravda jsst, že nebožtík půl druhéhoi léta, živ byl po tom kšaftu, ale Mistr Tomáš měl se ptáti na nemoc otcovu. Kubsa nebyl povinen oznámiti mu, že otec kšaftoval. A poněvadž věděl, že jest otec živ a ob-meškal to, sám vinen jeist, neb právo bdícím dáno bývá, ne spícím. Kubsa ani paní Anna nevěděli, že kšaft jest udělán. A když Mistr Tomáš praví, že vůle nebožtíkova to nebyla, kterak se to dobře může trefiti, aby mimo vůli jeho bylo kšaftováno. »Však purkmistr a konšelé přitom byli a kšaft ten podle vůle nebožtíka udělaný pečetí městečka toho zapečetili.«

Kubsův svědek, Václav Holý, vyznal, že má dobře v pamětí, že říkal nebožtík Ěíha mnohokráte: »Milý Vaňku, bych já byl tobě ty peníze dal, kteréž jsem synu svému dal k volné ruce schovati, a on mne opustil, byl bys ty mne snad spíše neopustil.«

Proti tomu strana odporná namítala: »Otec můj od mnoha let nemocen býval a dával mi znáti a podvakráte prvé kšaftoval a žádnému jinému nic nežli mně. Podvod jest tak dlouho se kšaftem chovati a sami tvrditi ouklad a lesť. Ten Jan Kubsa byl u mne v Rakovníku a nepravil, žeby chtěl kšaft dělati, ale mluvil, abych jej opatřil, a já ho prosil se svými přáteli, aby ho do Prahy dopravil, že pro něho naschvál chceme poslati. Dal jsem mu 4 zl. uherské, jeden aby dal právu a druhý otci,