sbírce přísloví, přesvědčivě rozebíraje, jak těžil odtud Komenského při úpravě svého díla.

Pěstitel studia vlastivědného bude překvapen v Komenského sbírce přísloví pořekadly, o jejichž původu domácím sotva asi mohli bychom pochybovati.

I v Praze ne každému blaze. Praha není za jeden rok vystavena. Nedovedeš vody na Tábor! Jest pacholek od Žamberka! Uhodil (trefil) Mělníkem v Hošku, až se Roudnice zatřásla! Do Boleslave (je) dlužen za kozy! Má lán v Třešti (t. j. třeští, blázní)!

Čťveračivou náladu prozrazují: Pamatuj na Vracov (t. j. vrátiti se, Vracov jest v Moravě, blízko Bzence a Kyjova). Kdo má zlau ženu, veď ju,na paut do Kyjova, tož do Buch lov a, naposled do Modři c, napraví se! Pán z Nemanic a na Chudobíně! Pan Drbal z Ne-manic k němu se přistěhoval (dostal se na mizinu, do Vorn i z í n a). Lepší Tomáš než Adam. (To-máš, já-dám; tedy lepší dar daný než slíben ý.) Přijel sem pan Břer z o v e c (o výprasku březovou metlou). Alena, Kateřina, vše jedna matéria, řekl prý kněz. Hloupý Klíma, dal vejce za žejdlík vína. Tanty vanty, zač, babo, tvaroh? Sem druží se také vtipná názviska z Labyrintu Světa, kde jsou pojmenováni prostonárodním humorem soudcové: Svárurád, Slu-chosud, Stranobij, Osobolib, Zlatom i 1, Darober, M á-lověd, Nedbal, Kvapil, Ledabyl a nejvyšší všech president a primas nazýval se jménem, jehož ohlas podnes vtip lidový zná, jmenoval se pan president T a k c h c i m í t. Nebo na př. zastánci spravedlnosti, prokurátorové tenkráte místo zákoníka, knihy zákonů a práv, s názvem »Práva a zřízení zemská« drželi, v ruce jedné nápisy: »Žravá hryzení zemská« a v druhé ruce: »Dravá š i z e n J zemská« atd. S tím souhlasí, jak Komenský líčí ve slovníku Rosově odznak moci rychtářské, takzvané »právo«, že to jest »žíla rychtářská, koží potažená, a železnými cvoky zabitá.« Odtud prý se říká podle Komenského, »že spravedlnost v kůži schovaná a cvoky zabitá jest, když se jí kdo dlouho dovolati nemůže.«

Zajímavé jsou zmínky u Komenského, jak znal zkazky, pověsti historické i jak zachoval upomínky na oblibu prostonárodních knížek lidové četby tehdejší. Ve vydání českém Janui r. 1633 uvádí mládeži pro příklad: »Šilhán rozkrouceně, mhurán (brlook) pobožně hledí, žižka jednooký jest.«1) Zná oblíbenou četbu staročeskou o Fortun a-t o v i, když pořekadlem uvádí z této pověsti čarodějný »Fortunátů pytlík«. Zná obsah rozšířené knihy o lidovém rozumbradovi Markol-t o v i a jeho dceři, která honila pozdě bycha, když z Markoltovy rozprávky doslova opakuje, jak bývá »z loňského smíchu pláč.«2)