kteří vážili si mnohem více jadrne a vtipné mluvy lidové než ozdůbek a okras, jež dle mravu tehdejšího byly hojně čerpány ze spisovatelů latinských.

Tím stalo se, že příslovná sbírka Komenského došla ve Bráně skutečně svého vlastního a konečného určení. V návodu k užívání Brány Komenský žádá, a usnesením shromážděné Jednoty to také schváleno, aby pro dokonalé osvojení tato rukojeť latinská probírala se desetkrát, pokaždé ovšem za jiným účelem. Při osmém probírání text její oživovati se měl také příslovími, jimiž nejednou snáze bylo jej objasniti než výkladem pouze věcným.

Možno tedy říci, že v době, kdy latinská Brána docházela prvních úspěchů, Komenského sbírka přísloví v rysech hlavních byla asi též hotova.

O titule Komenský, jako vůbec v té příčině býval velmi starostliv, dosti dlouho měl rozpaky, jak patrno z prvního listu rukopisu. Tu za latinským názvem »Adagiorum Bohemicorum farrago« nacházíme počáteční návrh hlavního nápisu českého: »Moudrost předků národu českého, vel starých Čechů.« Návrh tento Komenský později zaměnil jiným, totiž: Moudrost starých Cechů, za zrcadlo vystavená potomkům.. Při tom však pojala jej pochybnost, ne-iněl-li by spíše položiti »Starých předků in gener e«, když pojal tam i některá přísloví jinonárodní, ač v počtu poměrně nehojném.

V letech pozdějších, když Komenský pro jiné národy chystal knihy školské, sešlo nejen z vydání české Didaktiky a Brány české v novém zpracování, ale i vůbec spisů pomocných, zvláště když návrat do vlasti Bratřím na vždy byl zamezen (po r. 1648). A tak i sbírka přísloví, s jinými spisy didaktickými pro vlastní národ od spisovatele chystaná, zůstala rukopisem, odkudž teprve v naší době vyvázla, připojena byvši ku prvnímu vydání Didaktiky české (r. 1849).

Ještě před vydáním užil sbírky Komenského Fr. Lad. Čelakovský, když počátkem r. 1842 spolu s jinými rukopisy Komenského přičiněním Jana Ev. Purkyně a Fr. Palackého dostala se do Prahy, do bibliotheky Musea království Českého. Do Mudrosloví přijal ji téměř celou, právě tak jako dříve vydanou sbírku Flaškovu a Červenkovu. Z rukopisů Komenského v Lesně chovaných důležitější a významnější byly potom zakoupeny pro knihovnu Musea král. českého, ostatní vráceny. Sbírka přísloví jest nyní majetkem archivu chrámu Svatojanského v Lesně, stavěného za doby Komenského, jejž také jako biskup Jednoty zasvěcoval.

Tato sbírka přísloví, sebraná od Komenského, podává důkaz nezvratný, že Komenský znal nejen starší tištěné sbírky českých přísloví a starší spisy, psané jadrnou češtinou, nýbrž i že přímo čerpal z úst lidu českého a moravského. Není stránky v životě lidu českého, které by se Komenský nedotekl lidovými příslovími a pořekadly.

Neubírá ceny sbírce Komenského, že dnes po prof. Novákovi dále ještě nyní dokazuje odvislost Komenského od sbírek starších, a zvláště od polské sbírky Rysiriského prof. Dr. Flajšhans ve veliké a záslužné svojí