osady na Moravě, sestavené dle soudních okresů v abecedním pořádku, s historickými údaji. Přestávajíce zatím po 1. sešitě na pouhém oznámení, přejeme redakci upřímně, aby záhy a šťastně dokončila záslužné dílo, jež našemu čtenářstvu doporučujeme. Již vydaný 1. seš. svědčí o svědomité redakci, jakož i o odborné, věcné znalosti spolupracovníků. Dr. Fr. Kameníček po výkladu o zeměpisné poloze Moravy uvažuje poučným přehledem „O mapách Moravy" (připojeno vyobrazení mapy Fabriciovy z r. 1575). Vážený spolupracovník náš prof. J. Klvaňa líčí „Geologické poměry".

* Rozmara J. V., Myslivecké písně a jiné, v Písku, nákl. Jar. Buriana, 1896. Rád věřím vydavateli této sbírky písní mysliveckých, když v píše v předmluvě : ,,Na jednom sjezdu české Jednoty Lesnické r. 1894 chtěli si někteří súčastněni páni vlastenci zapěti národně po myslivečku. Avšak kromě jednoho neznal žádný více, nežli dvě sloky písně: „Na té louce zelený" . . . .Tu-a tam započata píseň jiná, než stále seslaboval se počet přizvukujících, až pěvec, vida se osamocena, ustal — zábava rozproudila se zpěvem i slovem v řeči druhé." To je dobrá, věrná charakteristika našich společností, když se zachce zpěvu. Začne se: „Andulko, mé dítě" (při čemž „hudebně" vzdělaní čekají, aby mohli bravurně vyplniti pausu „basem"), při druhé sloce již to vázne. Nesměle dějí se pokusy zazpívati „Zahučely hory", „Ach není", „Horo, horo", „Nad Berounkou pod Tetínem", „Sil jsem proso", vlivem národopisného vznětu také „Dívča, dívča", „Jen se mi šátečku", „Pověz ty mně, má panenko, pověz", „Pořád se ptajou", k tomu se připlete „Proč bychom se netěšili" — program je vyčerpán a vyměněn „moderními" popěvky: Cumel, To se vajs, Na Letné v bále, My jsme ti pasáci... až to končí nejnovější pražskou „Až ráno, až ráno!" Neoddávám se tu sentimentálnímu po-styskování — vím jen ze zkušenosti, že Vám bude mnohý hodinu deklamovati •o důležitosti lidové poesie, o kráse a ceně národních písní, ale pak to zase nepřivede dál, než zazpívá dvě sloky „Andulky" (viz nahoře). Vydavatel písní mysliveckých ujal se prakticky této otázky. Sestavil velmi pěkný výběr písní

mysliveckých, vedle národních připojil také umělé, vedle českých také jinoslo-vanské, vedle mysliveckých také písně národní vůbec, slova opatřil nápěvy a na konec přidal „Lovecké signály". Referent kontroloval výběr a přesvědčil se, že neušla pozornosti Rozmaro vy žádná píseň významnější z tištěných sbírek. Mimo to jsou zde písně některé (pokud vím) posud neuverejnené, nově nasbírané. Zpěvník zasluhuje pro svou obsažnost a láci rozšíření co nejhojnějšího i v kruzích nemysliveckých (cena poštou 53 kr). Se stanoviska literárně-histori-ckého měl bych poznámku: Bylo povinností vzpomenouti Fr. Konečného, jenž r. 1856 sestavil sbírku „Mysliveckých národních písní" a uveřejnil v „Zábavách mysliveckých" Fr. Spatného v Praze, 1856, I. II.

* Hauffen Ad., Einführung in die deuťsch-bôlimische Volkskunde nebst einer Bibliographie (Beiträge zur deutsch-böhmischen Volkskunde, Herausgegeben von der Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, Geleitet von Prof. Dr. Ad. Hauffen), Prag, 1896. Na str. 104. tohoto ročníku oznámili jsme již předem vydání této důležité knihy. Sympatický pěstitel německé lidovědy v Oechách, prof. dr. Hauffen, seznamuje tu čtenářstvo se základními pojmy, co značí studium lidu německého vůbec a v Čechách zvláště. Při tom bylo potřeba dotknouti se dějinného vývoje. Podává pak přehled, co bylo vykonáno na \)oli uvedeném a jaké úkoly ještě zbývají k soustavné, příští práci. (Na str. 94. čteme: „. . . muss als die letzte und höchste Aufgabe, als das Ziel der Volkskunde gelten: die wissenschaftliche Formel für den Begriff Volksseele zu finden.") S příkladnou pozorností všímá si dr. Hauffen rozvoje českých prací v témž oboru a osvědčuje hojnými citáty úplnou znalost -těchto prací našich. Schema pro bibliografický přehled upravil si spisovatel přehledně a s dobrým rozmyslem : A. Allgemeines (historické studie, spisy o statistice a etnografii Němců v Čechách, publikace poněkud sem spadající) ; B. Mundart, Wortschatz, Namen; 0. Haus und Hof, Dorfanlage : D. Volkstracht : E. Erwerbsverhältnisse, Volksindustrie, Nahrung ; F. Sitten, Bräuche und Feste; G. Volksrecht: H. Mythisches,