Podle podání chodského nejlepším znamením jest skopec: kuřata na skopci se líhnoucí budou hodně veliká. Na panně jsou pěkná, ale skrovná. Na vahách — zdlouhavá,7) na blížencích — „vopjískaný". Na štíru jsou zlá, na vodnáři špatná.

Nikdy nemají se líhnouti kuřata ani nic jiného na sv. Valentina a v červenci; na sv. Valentina líhnutá špatně běhají, mívají prý velké „pupky", co se pak líhne v červenci, dostane všecko do hlavy červy.

Aby se kuřata zdárně a najednou líhla, mají se při nasazování dáti napřed do čepice a pozorně potom také najednou do hnízda nasypati a má se slepice nasazovati vždy na večer, kdy všechno sedá, aby vytrvale seděla.

V obou těchto podáních jest pozorovati pěkný vztah příčiny a účinku na základě podobnosti, a to v prvním případě podobnosti děje, v druhém děje i jména.

Na vejce husí berou hospodyně chodské dosud kromě všech těchto „obecných pravidel" ještě zkoumání jejich zdárnosti „na vláze".8) V třetí neděli berou totiž vejce z hnízda a dávají je do vlažné vody a nechají v ní chvíli v klidu: v kterém vejci je život, to se ve vodě pohne, které se nepohne, o tom je jisto, že je „čistý", že v něm není života i odstraní se, aby ostatním v hnízdu zbytečně nepřekáželo.

Aby bylo v domácnosti hodně vajec, má se prý kurník — radí staré chodské podání — masopustní úterý vykydati. Je divno, proč se to má státi zrovna v masopustní úterý, ale dejme tomu, jenom aby potom některá hospodyně si to podání nevykládala, že se to má státi jen v masopustní úterý, jindy ne!

Nějaká „čarodenice", bůhví z jakých dob, nechala Chodkám k témuž účelu ještě jiný návod: „Chceš-li mít hodně vajíc, poradila, hudělej hnízdo z prkna, na kerým ležíl humrdlej a budou tě do něho nést slepice z celý vsi!" Návod tento slyšeli jsme několikrát, ale ani jednou, že by ho byla některá hospodyně chodská zkusila. „Brrr — hdo pa by to hudělal!" zaříkávají se, když někdo o tom povídá. Tolik o péči hospodyň chodských o vejce, a tím jsme s věcí v podstatě hotovi.

Ještě skrovný dodatek. Na štědrý den ráno ovazují děti chodské stromy, aby prý jim nepomrzl květ a volají při tom do tmy: