temné stránky hledám) v Archivu für slavische Philologie, 1891—92, XIV. 627 az 628:

„. . . ich weiss aber nicht, ob viele Leser die Ausdauer haben werden, diese Essays zu. Ende zu lesen, und auch derjenige, der sie durchliest, wird kaum von der ganzen Sache ein. klares Bild davoa-

tragen. Ich erlaube mir, dem durch seine Unermüdlichkeit

und selbstlose Aufopferung für die slavische Philologie wirklich achtungswerthen jungen Gelehrten den Rath zu geben, in der Darstellung auf die Uebersichtlichkeit, auf die Erleichterung der Erzählung durch Verweisung des Nebensächlichen, Episodenhaften in die Anmerkungen u. dgl. ein viel grösseres Gewicht zu legen, als es in dieser sonst viel Gutes und "Werthvolles enthaltenden Schrift geschehen ist. Dann werden auch ihm selbst die eigentlichen Lücken leichter und schneller zum Bewusstsein kommen."

Z posudku Kroniky o Bruncvíkovi v ruské literatuře, v Praze, 1892. Archiv für slavische Philologie, 1892-93, XV., 610.:

„. . . Eine nach meinem Ermessen viel zu kurz gehaltene Einleitung bespricht das Verhältniss der russischen Redactionen zu einander und zu der Vorausgesetzen böhmischen Vorlage. Man gewinnt aus diesen einleitenden Worten kein genügend anschauliches Bild von der ganzen Frage."

Kdo se probírá jednotlivými ročníky Archivu für slavische Philologie, přesvědčí se, že takovýchto pravidelných posudků literární činnosti na poli slavi-stiky v časopise tak významném, prvního řádu, nedostalo se skoro nikomu jinému nežli p. Drovi. Polívkovi. Pan Dr. Polívka se také nikdy ani nehájil proti nepříznivým těmto kritikám. Odhalila-li snůška těchto ukázek z Archivu našemu čtenářstvu literární činnost pana Dra. Polívky poněkud nelichotivě, nejsem tím vinen. Nikdo mně tu ničehož nic nemůže vyčítati. Neprozrazuji nijakého tajemství, když jsem zcela prostě ony ukázky bez poznámek vybral z Archivu, kde je to zřejmě černé na bílém vytištěno a veřejně komukoliv přístupno. Další snad moje závěry odtud jen by seslabovaly dojem zase pro p. Dra. Polívku (v tomto článku již po několikráte) málo lichotivý.

Nyní bych mohl tuto stať zakončiti. Aby mne však literární historik český nepodezříval, že sice uvádím ukázky z cizích posudků, co však česká kritika soudila o literární práci p. Dra. Polívky, že svévolně zamlčuji, neváhám krátce podati výběr z českých kritik o spisech Dra. Polívky. Poznámek všelikých a vývodů z českých těchto kritik o vědecké činnosti p. Dra. Polívky opět se vzdávám. Leda že bych si dovolil upozorniti, jak těmito ukázkami bude dosvědčena podivuhodná neznalost nejprostějších pravidel a zásad, jak se text staročeský od znalce filologie přepisuje a jak se text zkomolený vydává. Jinak kdo čte, porozumí.

Athenaeum, v Praze, 1893, 250-251.: „K celé této studii měl bych dvě poznámky: chtěl bych předem trochu vice informačního apparatu a podruhé trochu méně filologické methody. Již z předeslaného zběžného náčrtku patrno, že víme toho o Bruncvíkovi tak málo, že by věru i „odborný čtenář" nepohrdl krátkou informací, aby nemusil shledávati roztroušené články a texty. Vystoupila by tím lépe i cena celé knihy, která aspoň pro část studia podává otištěnými texty pevný základ. Ad filologická methoda: p. spisovatel, probíraje odchylky textů ruských, vyčítá je, jak stádo běží, rukopis za rukopisem, od-