čhylku za odchylkou, bez zdůraznění odchylek důležitějších, že čtenář jen s velikou prací vyzná se v té spoustě pečlivě snesených parallel. Podobně je tomu i v otiscích textů. Nevím, získá-li tím přehlednost, otisknou-li se kombinované rekonstruované texty se spoustou čtení rušících poznámek."

Athenaeum, 1890, VII., str. 90—91. při posudku knihy Dvě povídky v české literatuře XV. století, v Praze, 1889, upozorňuje, že oba vydané rukopisy staročeské (text Griseldy) měly společnou (a také již porušenou) předlohu, a naznačuje jak měl býti text při vydání opraven. Ukázek je několik. Dvě níže podáváme.

Hlídka Literární, v Brně, 1390, VII., str. 214—217., posuzujíc týž spis Polívkův, praví: „Chyb jest v rukopise značná síla, buďže spisovatel něco vynechal bud1 opět přidal, mnohé zkomolil. Bylo by velice záhodno, kdyby p. spisovatel tyto chyby byl vytkl a původní znění restituoval. To se však nestalo

i chci na tyto věci upozorniti, označuje číslicemi stránku a řádek spisu." Nyní vysázeny naznačené opravy petitem přes půl druhé stránky. Kritik právem znova a znova připomíná, že latinský text, jejž p. Dr. Polívka uveřejnil vedle staročeského, usnadňoval přirozeně porozumění slovům a vazbám zkomoleným od opiso-vače. Aspoň některé uvedu z Kroku, Athenaea i z Hlídky Literární: