beschäftigt sich Zíbrt, der bereits durch mehrere Arbeiten auf diesem Gebiete der historischen Forschung bekannt ist..."

Z celého posudku je nejzajímavější, že kritik tu naznačuje srovnávací me-thodu při kulturně-historických studiích a pak hned na to navazuje posudek, že takovýmto způsobem (jak jej vylíčil) při pracích svých postupuji Je to naprostý opak toho, co p. Dr. Polívka (viz doklad doslovně na str. 'áOi.) vyčítá a o čem mě poučuje slovy podobnými. Nestranný kritik v orgánu německého spolku již r. 1891 uznal to, čeho mi p. Dr. Polívka r. 1895 upírá. Pan Dr. Polívka snad to nazve (srv. str. 298) „nedopatření"—jak, prosím, pojmenuje jednání toto laskavý čtoucí ?

Na konec malou otázku: Je snad pan Dr. Polívka k tomu dostatečně vyzbrojen uznaným výsledkem svých prací dosavadních, aby rozhodoval, šmahem o naprosté pochybenosti mých kulturně-historických studií při výkladu obyčejftv a pověr lidových, aby šmahem odsoudil veškeru dosud vykonanou práci na poli . českého studia lidovědného, aby si postyskoval, že na čistě vědecké řešení otázek dlužno teprve vyčkati u nás dob klidnějších, až hypernacionalismus pomine ?

Pan Dr. Polívka je professorem slovanské filologie. V době, kdy lidovědné studium v cizině i také u nás nabylo lákavé zvučnosti, sestavuje rád ob čas s více méně případnými poznámkami bibliografické přehledy české lidovědy. Mimo to sestavuje parallely pohádkové, v kteréžto práci však prese všechnu snahu silně pokulhává (jak to všichni vidíme) za starším pěstitelem a zakladatelem těchto po-hádkoslovných studií u nás, t. j. za Drem. V. T i 11 e m, jehož rozsáhlé znalosti jednotlivých látek, bystré soudnosti o jejich příbuznosti a zvláštní samostatně vypracované methody při rozboru pohádek p. Dr. Polívka nedostihuje.. Proč bychom 4 to upřímně nepověděli? Důležitější je konstatovati, jakých úspěchů získal p. Dr. Polívka svou činností vědeckou v oboru svém vlastním, na poli slovanské filologie.

Nejsa slovanským filologem, netroufám si, jako to činí pan Dr. Polívka o posavadníeh mých studiích kulturně-historických, posuzovati cenu jeho práce z oboru slovanské filologie. Budiž mi však rovnoprávně dovoleno, abych se řídil příkladem p. Dra. Polívky vybírati z řady posudkuv odborných některá místa. Co sám p. Dr. Polívka jakožto slovanský filolog proti mně uznal za vhodné ve sporu vědeckém, v otázce z oboru kulturně-historického, nefilologického, tuto vlastně jen opakují jako kulturní historik v otázce z oboru mně cizího, z oboru slovanské filologie. Podle příkladu p. Dra. Polívky tedy v sebeobraně také vybírám a nynějšímu čtenářstvu „Českého Lidu" i na památku v budoucnu otiskuji ukázky, co soudily autority nejvážnější v oboru slovanské filologie, tedy v oboru, jehož je p. Dr. Polívka repraesentantem, o literární jeho činnosti v prvním vědeckém časopise odborném, v Archivu für slayische Philologie. Pan Dr. Polívka k nepříznivým posudkům v Z f. o. V. přidal ještě pak svoje, další mínění o mých pracích. Chci býti skromnější.

Archiv für slavische Philologie, Berlin, 1890, XII. 59-.-599: (po-' sudek o knize Dra. Polívky „Dvě povídky v české literatuře", v Praze 1889):

„...In diesem Punkte hat die Schrift Polivka's es zu keinem endgültigen Resultate gebracht; auch die älteste gedruckte Ausgabe konnte nicht benutzt werden. Warum nicht ? wird nicht gesagt. .. Es ist ein wirkliches Verdienst Polivka's, dass er den lateinischen Text parallel neben der böhmischen Uebersetzung herausgegeben hat, leider nicht sehr genau, obschon mehrere Ungetiauigkeiten auf den ersten Blick berichtigt werden können, so z. B. ist (S. 58) statt prodicenda zu lesen: pro dicenda, (S. 60) statt cum utii reor ist zu lesen: cum, uti reor, statt te ipsius ib. erwarten wir: te ipsum, statt tot nostri dominii ibidem: totius nosfri dominii, statt infert ib.: