str. 254
Počkej ty, Marjánko Z dobrého chování, Jak budeš naříkat, Až půjdeš od mámy.."
Od mámy, matičky, Od svého tatíčka; Budou ti plakávat Tvá modrá očička.
Proč pak bych plakala, Budu se dobře mít: Pepíček slibuje, Že mne nebude bít. ...
Dnes jsi ty nevěsta, Zítra jíž paní; Dnes ti to schvaluje, A zítra haní, Když tě vidí uplakanou V t voj im soužení.
Už mou milou na oddavky vezou; Už jsou s ní na vršíčku: Dejž ti Pán Bůh štěstí,
My děvčátko hezký!
„Dejž to Pán Bůh, Pepíčku!"
Orali, kopali od meze k mezi,
Až sě dokopali
K mlynářojc dceři.
Mlynářka plakala,
Že už ji vezou;
Nanynka so smála,
Že bude ženou.
P o b í d k a.
Teče voda
Po vantrokách dolů, Pojď, má milá,
Povandrujem spolu.
Jaké jest to
S námi vandrování?
Když my nejsme
Spolu oddávání.
V Starém Sedle
čtyři knězi kážou.
Pojď, má milá, Ruce nám tam svážou.
|
Když se jede do kostela, z kostela, od nevěsty k ženichovi atd.
předjíždějí se vozkové, zvláště je-li to družbovi milé, od něhož takový,
který všecky předjede, na pivo dostane. Zvyk tento není ovšem bez nebezpečenství.
Z kostela když jedou, sedne si nevěsta opět vedle družby. Ženy na cestě, jež mají pro veselku písní v hojnosti, jelikož jak jedna přestane, druhá opět zpívá, neustanou zpívati a zpívají pořade, dokud se svatba neskončí. Tak zpívají, když se jede z kostela:
S dobrou (kytkou čili věncem) jsem
vyšla,
.S roztrhanou- přišla. Kde jsem o ni, můj Pepíčku, Kde jsem o ni přišla? Přišla jsem o ni, A to bylo v loni, Tahali se starosecký Měšťanové o ni.
Včera byly tvoje ruce svobodny, Dnes ale již nejsou: Neb jsou oddány, Skrze kněze U oltáře
Štolou svázány;
A pro mě však, nešťastného,
Věčně ztraceny.
Skrze čtyry léta
Jsem tě miloval;
Na důkaz své lásky
Prsten jsem ti dal.
To mám nyní za odměnu,
Že jsem tě chtíval;
Že jsem tebe,
Jak sám sebe,
Věrně miloval.
Že v tom vůli nedostanu,
Jsem se nenadal.
|
Když přijedou domů od oddavek, odeberou se všichni do hospody, lide se tančí a pije, kdo chce a co chce; družba všecko zaplatí se ženichem, co se do oběda vypije.
|
