Selská svatba v okolí vorlickém.

Ráno svolá řečník hosty, načež sedne se k snídaní. Snídají se koláče, masová polívka, maso a rozličné kořalky. U nevěsty také snídají ti, kteří byli s její strany pozváni.

Ženich s družbou a s ostatními hosty přijedou k nevěstě; družička schází, musí si pro ni tedy družba dojíti. Panímámě říká o ni řečník místo družby následovně: „Panímámo, my vás žádáme, abyste nám vaši dceru k svatebnímu sňatku propůjčila; nic zlého se jí nestane, jen bude jíst, pít a tancovat. My vám ji zase ve vší poctivosti odevzdáme." Družičku si přivedli, ale ženichovi zavřeli byt nevěstin. Zase spustí řečník: „Zde před námi zavřeli dům, zde to snad není, pojďme o dům dále; ale zatluku předce, jestli jsou tam, otevrou nám."

Nebo:

Dvéře se otevrou, v nich objeví se rodiče nevěstiny a řečník je osloví: „Pane otče a paní máti, já vás uctivě žádám, abyste nás s těmato pány, paními a panicemi do vašeho bytu přijali."

Otec nevěstin odpoví: „Pojďte k nám s Pánem Bohem; kvítek, jejž hledáte, vykvetl v našem domě."

Je-li do kostela dosti času, pozvou se přibylí hosté ještě ke stolu; jinak ostanou sedět na vozích. Družba dojde do komory pro nevěstu; když ji odtud vede, zpívají ženy: „Jak z komory vyjdu, svobodná sem víc nepřijdu." Otec a matka se posadí; ženich klekne před otce, nevěsta pak před matka, družba s družičkou stojí za nimi. Ěečník prosí sám místo vzlykajícího ženicha a nevěsty o požehnání: „Mnohovážený pane otče a paní máteř, já vás žádám na místě pana ženicha a paní nevěsty, abyste byli tak hodni, dítkám svým udělili otcovské a mateřské požehnání, abyste nám pak vydali dceru vaši do kostela, kde kněz ruce jejich spojí." Otec i matka požehnají znamením sv. kříže ženichovi a nevěstě. Družba chopí se nevěsty a družička přidruží se k ženichovi a vsedají na vůz; nevěsta sedí vedle družby, družička vedle ženicha. Ženich a družba mají velké pruty rozmariny a na nich plno širokých pentlí. Ženy zpívají: