tých, což přináší prý zrnu štěstí a požehnání. V Estonsku vůbec byl obyčej uschovati první klasy v komoře velmi oblíben, takže možno říci, že se zachovával téměř všeobecně.184) První klasy, ať tři počtem, ať celá hrst zastrkovaly se mezi trámy stropu nebo se kladly přímo do truhel na obilí, ve víře, že tím se zabezpečuje ostatnímu zrnu požehnání a ochrana před plísní a stuchnutím a také před myšmi, jakož i že se tím působí blahodárně na příští úrodu. V některých statcích hospodáři nechávali pak tyto hrsti netknuty, přidávajíce každého roku nové, takže za trámem stropu množila se celá řádka žitných, po případě i pšeničných a ovesných kytiček Dbalo se při tom, \ aby vybralo se k tomu účelu obilí pěkné a dlouhé, třebas by to nebyla stébla nejprvnější, jen když z prvého obilí pocházela. Když pak jel hospodář do mlýna, bral z truhly jeden klas s sebou jako „požehnání" (s. 180). Podle některých sdělení přinášel se do komory nebo do truhly celý první snop nebo tři snopy a P-, aby truhla zůstala plná, zrna neubývalo a bylo plné síly.

Význam prvního obilí pro ostatní zrno rýsuje se v Těchto zprávách zcela zřetelně, neboť připisuje se mu jakási moc, obzvláštní vliv, aby úroda zůstala na sýpce vázána, aby trvala stále plná a bez pohromy.

Podobně zacházelo se s prvním senem, s první posečenou travou, kterou jak ve Finsku, tak v Estonsku házeli do stodoly, aby seno bylo dobré, neplesnivělo, aby sušení se dařilo anebo příštího roku bylo pěkné.185) První len nastrkovalí někteří hospodáři, na př. i v Německu, na plot a v Estonsku zavěsili místy v komoře, aby vždy bylo v ní hojně lnu.186)

Při těchto případech nesmíme ovšem pouštěti se zřetele tu okolnost, že jde o prvotiny, jejichž použití vždy provázejí mimořádná opatření, ať jsou to prvorozenci, prvotiny úrody nebo práce. U nás samotnou církví byl utvrzen názor, že jsou obětí pro dárce úrody. Svěcení bylin a kdysi i prvotin zemských v letní svátky mariánské, na Matku Božskou Ko-řennou {15. srpna) a Semennou (8. září), místy v Německu na den sv. Petra, u východní církve na Spasa, Makaveja a Preob-raženie, dodnes trvá jako památka na přinášení prvotin do chrámu.187) Je jisté, že křesťanská církev tu podlehla v určitém stupni vlivu židovského zřízeni, z něhož nemohla se vy-baviti, a když Didache, nařízení apoštolů, žádala, aby prvotiny vína, mlatu, dobytka i jiného majetku dány byly ргогоішщ, a kdyby jich nebylo, tedy kněžím pro chudé a vdovy a sirotky, neoddálila se od zákonů israelských, podle nichž Jahve, jemuž