Jestliže se první obilí přinášelo domů, tehdy zavěšovala se stébla na čestném místě za obrazy svatých. V Badensku tři první stébla i s kořenem vytržená založila se za kříž a jejich zrno přidalo se pak mezi osivo.

Ve Štýrsku, Bavorsku, Horní Falci položí rolník první stébla křížem, což je konečně zjevem velmi častým a všude obvyklým, ale pak zanese je domů a přibije nade dveřmi nebo zavěsí ke kropence nebo k obrazům.170) Obdobně jako posledním stéblům připisuje se jim pak moc ochranná, takže podle icrušnohorských Němců chrání před bleskem a přinášejí štěstí.171)

V Savojsku v okolí Annecy podle Mannhardtova poukazu nechávali z první hrsti obilí tolik klasů, kolik polí chtěli příštího roku osíti, a klasy ty zároveň s výhonky černého bezu na 1. května uříznutými a posvěcenými zastrkovali do osetých polí, připojivše obyčej s prvními klasy ke zvyku se zelenou větví.172)

Též z jihu Evropy dosvědčují zprávy obřadné ukládání prvého obilí. V srbských krajinách bývají spleteny ozdobné tabulky z prvního obilí před svátkem sv. Petra, kdy se má se žatvou začíti. Kdyby se žně opozdily, přinesou dívky obilí alespoň na tyto svazečky a uloží je doma v hospodářství.173) Ve Slavonii zavěšují v domě i prvý odkos trávy, aby prý nebylo štěnic v domě, anebo jej ženy schovávají k nakuřování i pro dobytek. Z Recka uvedli jsme již několikráte podání, kterak se první obilí věší v jizbě (srovn. str. 141). V Bulharsku v raz-ložském kraji požnou nejprve obilí na jeden snop, a když přijde na pole hospodář, obřadně mu jej odevzdají volajíce: живо и здраво! дочакахме новъ, новъ снопъ. Kdyby toho neučinili, hospodář měl by domácím za zlé jejich nedbalost.174)

Vlastní kraj však, kde první obilí a první snop jsou nad jiné ceněny, kde první snopek se uschovává s největší vážností a nejvšeobecněji a kde zejména nechává se k setí,' jest území pobaltské na obou březích Baltu a severozápadní Rusko se středem v lesnaté Bílé Rusi. Hospodáři začínají obřadně žatvu a slaví „zažynki", první snopek pak nosí ihned do světnice a mnohdy schovávají k setbě.

V Minské gubernii na př. hospodyně sama začíná žatvu a uprostřed pole vyžíná tři hrsti na první snop, zvaný „gaspa-dar". Na tomtéž místě sní přinesený s sebou velikonoční koláč se solí, svěcenou v den Zvěstování, pronášejíc přání: „Daj že,