v severských zemích t. zv. Halmkrone nebo „nebe" atd. Důležité je však, že ve Švédsku se vyskytují o vánocích nad vánočním stolem, a to právě ve spojitosti s úrodou, aby nechybělo chleba v domě do žní, aby bylo pěkné obilí, a věří se, čím je větší koruna, tím bohatší že bude příští žeň.136)

Než i v západních zemích pamatovala se přece souvislost významného a posledního obilí se setbou a snopečky jeho opatrovaly se v domě anebo přímo zrní z něho schovávalo se k vysetí. Ovšem, jestliže místo jejich bylo ve stodole nebo ve špýchaře, zůstávaly namnoze prostými svazky bez ozdob a umělého spletení. Ještě v nedávných dobách byly zaznamenány v západním Německu doklady; že první vysetá zrna musí po-cházeti z významných klasů posledního snopu. Z Meklenbur-ska bylo sděleno, že se zrní z posledního snopu, t. zv. Roggenwolf, musí zahrabati v každém rohu pole po troše, sice Korn-möhme odejde s pole a nebude na úrodě štěstí ani požehnání. V severním Německu v okolí Lübecku první zrní, které se vysévá, má pocházeti buď z věnce dožinkového anebo z posledního snopu, který představoval t. zv. starého nebo starou; podle jiných musí se zrní z něho přimíchali mezi osivo než se začne se setím.

Právě tak místo věnce dožinkového věší se i na štít domu nebo na vrata někdy poslední svazek obilí.137) Slaměná panna z posledního snopu ukládá se na zvláštní místo ve stodole, mnohdy do nových žní, neboť bude hlídati prý hospodáře nocí i dnem.138) I v Elsasku a pohraničí francouzsko-ně-meckém poslední klasy s pole upevňují se na střechu stodoly nebo na vrata.138a) Poslední snopek nevymlácený uschovává se na půdě nebo na štítě budovy i ve Švédsku; do světnice pak se nosí nejen ve Švédsku, jak bylo uvedeno, nýbrž i v Norsku a rovněž uschovává se tam do vánoc, aby byl přidán k semeni setby.139) Rovněž sedmihradští Němci přibíjeli poslední snop na trám stodoly.140) Mannhardt nazývá poslední snop obilí základem celé úrody, ze kterého vzejiti má nová setba a nová vegetace, ve kterém skryta je δύναμις αύξητική nového obilí а od něhož se očekává příští štěstí a bohatství.141) Mannhardt ovšem považuje snop ten za útočiště obilního démona, za jeho vtělení a jeho přítomností vysvětluje význam snopu. Zasluhuje však povšimnutí, jak právě ony obyčeje, v nichž vidí potvrzení svého domnění o démonech, jak málo souvislosti projevují s novou