str. 105
ny a v pravém rohu dolním sedí v popředí žena a za ní proti ní obrácen muž, oba si odpočívají. Nápěv není udán.
Ve výtisku jest zachováno jen 6 stran (1.—18. sloka).
129. Když jsem šel jednou
po Praze, po městě novým,
co si děvčata mluvila,
všecko vám povím,
které z kašny vodu nosily,
jak ony sobě naříkaly,
že jest letos kunšt
se vdáti, si stěžovaly.
|
a) Smutný nářek wenkowských děwčat, které w Praze sloužj. Tento nápis jest na 1. straně bez obrázku a hned pod ním jest vytištěna 1. sloka, na konci 8. strany jest věta: Tiskem Jos. Berger=owé w Litomyssli 1872. 10,5—8,7 cm, 8 stran, (116).
Nápěv není udán.
130. Když jsem šel k mé milé ve dne,
foukal vítr od poledne,
zbraňoval mně jiti k panně,
že ke mně falešná je.
|
a) Pjseň newěrným pannám k wýstraze wydaná. (Obrázek: muž v širokém cylindrovitém, nahoře rozšířeném klobouce, v dlouhé vestě, dlouhém rozepjatém kabátě, v krátkých kalhotách, punčochách a střevících, ukazuje levicí vpřed a pravicí vede pod paží ženu v čepci, dlouhém životě sešněrovaném, v sukni s jakousi tunikou nebo přehozem širokým, kteráž levicí jest zavěšena do mužovy pravice a svou pravici drží si na této tunice; v pravém pozadí jest zábradlí při cestě, stáčející se k nevysokému listnatému stromu.) Pod vodorovnou přímkou: Tisk a náklad S. Pospjssila w Chrudjmi. 10—8,3 cm, 8 stran, (117).
Nad 1. slokou jest ozdoba, jejíž střed tvoří dvě dvojice růží, a z každé této dvojice trčí vodorovně trs s lístky. Nápěv není udán.
131. Když jsem šel smutný
cestičkou,
přemejšlel jsem sobě,
o nynější falešnosti,
která je ve světě,
v tom spatřuji,
že proti mně něco přichází,
drobet jsem se obveselil,
jdu hned s kuráží,
bylo to děvče spanilé,
naproti mi běží.
|
a) Nowá pjseň anebo shledán j se mládence s pannau. (Obrázek: muž vede si pod paží ženu po cestě, v jejímž pozadí pravém jest zábradlí a nevysoký listnatý strom, vše jest upraveno na obrázku stejně, jako na obrázku písně: Když jsem šel k mé milé ve dne (117). Pod vodorovnou přímkou: W Chrudjmi v Jozeffa Kossiny, 1831. 11—8,2 cm, 8 stran, (118).
Nad 1. slokou není ozdoba.
Nápěv není udán.
132. Když jsem šel v Praze z hospody,
vyprovázely mne dvě panny,
vyprovázely mne a plakaly,
pro mne tam za zahraj.
|
|
