Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 106

olova, cínu a soli, a patrně také poplatky za dovážení hlíny a písku se zvýšily. Cítili a obávali se, že každý nový samostatný mistr ještě více zhorší životní a pracovní podmínky ostatních, zmenší jejich výdělek. Pociťovali to také toufaři vyškovští, jichž bylo v místě osm, tedy jistě značný počet, i když nepracovali pouze pro nejbližší okolí, nýbrž hlavně pro vývoz. Za takové situace bylo jistě jejich přední starostí, aby se jejich počet náhle nezvětšoval ani nově přistěhovalými mistry ani z řad tovaryšů. Doufali, že tomu snad zabrání, když budou míti svou organisaci, svůj cech. Těmito pohnutkami a důvody vedeni, založili si v roce 1761 svou cechovní organisaci toufarů.

Vyškovští toufaři musili žádati o povolení samostatné cechovní organisace buďto prostřednictvím magistrátu města Vyškova nebo přímo u zemského gubernia v Brně. Ani jejich žádost ani její vyřízení se však v archivu býv. moravského místodržitelství ani jinde nenašly. Vůbec nemáme o založení cechu ani jediné zprávy ať přímé či nepřímé.28) Také pro rok, kdy cech vznikl, neměli jsme doposud přímého dokladu. Karel Schirek, jeden z prvních, kdož se o výrobu fajansí ve Vyškově zajímali, se domníval, že cech vznikl roku 1561.29) Usoudil tak podle nezřetelného otisku cechovního pečetítka na listině z roku 1790 (z 25. února) — dnes pravděpodobně ztracené —, jíž vyškovští toufaři žádali o snížení válečné daně. Z legendy byla

znatelná písmena: SIGIL DER........... HER IN WISCHAV.

Chybějící nebylo nesnadno doplniti. vědělo-li se, že německy byli toufaři nazýváni „Krügelmacher". Cechovní znak v kartuši se otiskl velmi nezřetelně, ale aspoň natolik, že se dalo rozpo-znati, že je jiný, než jakého užívali hrnčíři, kteří, jak známo, měli ve znaku Adama a Evu u stromu poznání. Ze čtyřmístného letopočtu byly znatelný číslice 1 61, druhá, určující století, chyběla. Bylo-li snad možno určití století podle nějakých jiných znaků, snad podle tvaru kartuše, snad podle typu písma nebo jinak, nemohu říci, protože jsem již listiny nezastihl. Schirek se však rozhodl, dosaditi za chybějící číslici 5 a položití vznik cechu vyškovských toufarů do druhé polovice století 16. Josef Tvrdý pak dokázal, že se Schirek velmi omýlil a zároveň velmi přesvědčivě dovodil, že cech vznikl o celá dvě století později, roku 1761.30) Za hledání pramenů o vyškovských toufarech v Městském archivu ve Vyškově, v té době ještě nijak neuspořádaném, potkalo mne obzvláštní štěstí: našel jsem listinu,


28) Písemný materiál cechovní, který byl uložen v pokladnici vyškovského toufarského cechu se ztratil. Již r. 1894 praví Frant. Vaculík („O vyškovské majolice čili hrnčířství" v „Našem Domově", ПІ., 1894), že „cechovní památky se ztratily a nelze jich vypátrati". Hledal jsem je také a dověděl jsem se o nich jen tolik, že příbuzný posledního cechmistra vyškovských toufarů, Ignáce Richtra, Pfoser, prý je prodal. Komu a kam nepodařilo se zjistiti.
29) Carl Schirek, „Die Majolika-Erzeugung in Wischau"
v „Mitteilungen d. Mähr. Gew. Mus.", M, 1895, str. 121 a n. 30) V citované stati „Vyškovská keramika a její vývoj", str. 73, 82, 83.

Předchozí   Následující