Než mnohdy dospívá červená barva za jakýsi všeobecný-kouzelný prostředek bez udání důvodů, nevyznačující se ani kladným ani obranným rázem, k němuž se sahá v různých případech prostě pro zvýšení účinnosti; svazují-li se v Rusku: poslední stébla v poli červenou nití nebo.ve Finsku pruty,, které se položí na pole, červená barva má posíliti výkon v jeho. působnosti, sama svého rázu neuplatňujíc.

S obyčeji uvazovali červené stužky k objektům souvisí použití provazů, smyček, po případě pout ke spoutání, dobytka, které jest podle lidového podání prospěšné položit na oseté záhony. Zauzlení smyček a představa o jejich účelu vá-zati převádí sice zhusta obyčej v obor sympatické magie, neboť vzhledem k uzlu dostává se mu odůvodnění podle zákona podobnosti, t. j. připisuje se mu schopnost působit, aby se květy okurek a pod. „vázaly" a nekvetly neoplodnený, ale v základě; byl úkol provazů a smyček jiný.

Sekundárním zjevem, zvyšujícím účinek samotných předmětů, jsou též doplňující podrobnosti, vyžadující, aby provaz nebo smyčka byly staré nebo nalezené, které přistupují obyčejně, když moc samotného objektu nezdá se dostačitelnou. Tak v Čechách v Králově Městci věří, že okurky neodkvetou planě,, položí-li se mezi ně kus provazu, nalezený a' zdvižený rukou, v šátek zahalenou. Jinde radi položití mezi ně kousek provázku nebo nalezené oko od postraním, aby byly úrodné (Roz-beřice).47) Rovněž v jižních Čechách na Táborskú byla zaznamenána pověra, že se má provaz, nalezený na rozcestí, pozdvih-nouti, nikoli však holou rukou, aniž se při tom promluví nebo pozdraví. Když slunce zapadá, má se pak zahoditi do okurkového záhonu a výsledkem bude, že se na něm urodí okurek více, než by se kdo nadál.48) Na Slovensku doporučovali vho-diti na záhon okurek houžev49) a taktéž z jiných zemí slovanských dosvědčeny jsou obdobné zvyky s provazy a pouty, z Polska a Lužice,50) ba i z končin jihoslovanských, na př. z Bosny, kde rolníci házejí houžev přímo k obilí na. sýpce.51) V této jiho-sjovanské oblasti neomezuje se však tradice na kulturu choulostivých ' rostlin (okurek), nýbrž zachovává všeobecnou platnost, již pokládám za prvotnější, kdežto speeiailisace středoevropských zvyků je jejich zúžením.

Odůvodnění našich zvyků, „aby se květy vázaly", vyskytuje se i při upotřebení jiných objektů, na př. staré obuvi (srv. str. 75.), takže není omezeno výhradně na analogii s uzly provazů. Oplodnění květů je požadavek nejdůležitější pro ony rostliny a proto se udává za účel- kouzelných prostředků, je-