str. 32
továvání vojáků i po městech, v nichž nebyly stálé posádky, jak se konalo v 18. věku, a pochodování vojsk v časech válečných. Na př. text tance Stupaj, stupaj do Parýzu!, zpívávaný při muzikách na Hlinecku, není domácího původu a jest vzpomínkou po pobytu ruského vojska na českém východě. Zase naši vojáci, kteří byli za tureckých válek v 17. a 18. věku za hranicemi na válečných svých pochodech, jako i vojáci, kteří v 18. a 19. věku bojovali v Německu nebo v Itálii nebo v jiných zemích, přinesli si mnohé vzpomínky, jež nezůstaly bez vlivu na lidové podání jejich domoviny.
Jako tyto vojenské přesuny obyvatelstva, tak i povinné cestování dorostu živnostenského na zkušenou, putování loutkářů, šumařů a komediantů projevovali podobné vlivy.
Svými rozmanitými zákazy tanců nebo některých obyčejů působily též úřady na vytváření se a měnění lidových zvyků, písní a podání. Nemalý byl i vliv školství. Na př. mnozí učitelé působili mnohdy ve vzdálených obcích, přinesli tam písně, jež hrávali při tanečních zábavách doma, a zase seznali tam jiné. Mám sešit tanečních kousků, jež Josef Biško, rodák z Hlinska, zaznamenal si za svého pobytu na Kutnohorsku.
Stopujeme-li tyto i jiné spisy, zasahovavší a zasahující do života našeho lidu již od staletí, musíme považovati za zastaralé a nepostačitelné a nepřiměřené stanovisko, jež panovalo a dosud někde panuje ve sběru a posuzování látky národopisné a v posuzování bytu a života našeho lidu, zejména i v oboru lidové písně a veškerého lidového podání.
Správnost tohoto mého úsudku vyplývá pro obor písně lidové již z toho, co jsem dosud uvedl, a bude ještě podrobněji potvrzena četnými doklady, jež podávam v připojeném knihopisném přehledu.
1. A já jsem veselý židáček,
přišel jsem k vám,
Ai vai, abych poskakoval,
jen vy mně, prosím,
vám (!) hrajte hned,
nebo já heb heb heb, tancuju hned.
Ai wai, ai wai, ich bin lustig,
Ai wai, ai wai, waiter muzig,
Ai wai, ai wai, heb heb heb fräs,
Na handel, na čacher samek je čas.
|
a) Kratochwjlná pjseň o weselém židáčku. Začíná: „A gá gsem weselý židáček" sc. (Obrázek: věneček s ratolestí, píšťalou a s tyčí šaškovou hlavou). Tiskem a nákladem Jos. Bergrowé w Litomyssli. 11,5—8,5 cm, 8 stran, (27). Nad 1. slokou není ozdoba.
Nápěv není udán.
2. Adye, má nejmilejší,
pěkně se ti poroučím,
upřímně sem miloval,
smutně se s tebou loučím,
že já musím odejiti,
tebe tu zanechati,
na širokou a dalekou
cestu mašírovati.
|
a) Zlomek výtisku, v němž jest nejprve jiná píseň, neúplná, z níž nejprvnější část zachovaná začíná slovy: Když
|
